Předchozí 0228 Následující
str. 221

ba abych řekla, on by nejraději celý rok jiného nic nedělal nežli četl, psal a zazpíval si. Je poctivý, dobrý člověk, ale přišel na mizinu snad jen proto, že ho žádné řemeslo netěšilo, je to člověk, o kterém lidé praví: zkažený študent, v hlavě knihu, v ruce mošnu; i nu, kdo za to, každému štěstí nepřeje, dost zle, když nenajde člověk toho, po čem jedině toužil. Nyní se Vašnosti poroučím do další a trvající přízně a zůstávám vždy

s úctou

Vašnostina

Božena Němcovl

Jemnost Pane !

Nevím sice, je-li syn můj Jaroslav ve Vašnostině domu, ale domnívám se, že je, neboť jsem ho k Vašnosti poslala s uctivou poklonou a srdečným pozdravem ode mne a mého muže, důvěřujíc se ve Vašno-stino přátelství. Kázala jsem mu do pondělí se vrátiti, an v úterý odjeti jsem hodlala. An se posud nevrátil, ač dnes již čtvrtek máme, musela jsem mu psáti, neboť se nemohu déle zde zdržeti. Prosím Vašnosti, račte mu přiložený lístek odevzdali, aby věděl, dle čeho se říditi má.

Byla bych i já Vašnosti ráda navštívila, kdyby Nové Město trochu blíže bylo Skalice, abych ráno si byla vyběhla a večer vrátila—neboť na delší pobytí nezbývalo mně tolik času. Na druhý rok, dá-li Pánbůh zdraví, chci pobyti v této krajině trochu delší čas, a to neodepřu si toho potěšení, Vašnosti navštíviti.

Poroučejíc se do laskavé přízně Vašnostiny zůstávám s nejhlubší úctou Vasnostina

služebnice

Božena Němcová.

V Skalici 13/10 59.

V Praze dne 9ho prosince 860. Důstojný Pane!

Dostala jsem včera list od Jaroslava; píše mně, že se musí domů navrátit, že tam déle vydržet nemůže při takové podpoře, která mu nestačí jen na činži, světlo a snídání; na stravu že nemá jen na několik doí, co já mu přidám, a to nic teplého; nohy že má oznobené, an na topivo nemá a do školy že chodit nemůže, poněvadž nemá na potřebné věci peněz. — Naříká si na slabotu, a že ho bolívá hlava a žaludek od hladu a zimy.

Jak jsem řekla, Důstojný Pane, když jste byl zde v Praze, že se mu zle vede, že má bídu, pravil jste, aby Vám poslal ty kopie, ne k vůli Vám, ale k vůli druhým velebným pánům, a že byste zase něčím přispěti mohli k dalšímu jeho vzdělání, kdybyste práce jeho dostali.*)


*) Na vzdělání syna Boženina, Jaroslava, přispívali vedle Rojka tehdy ještě: děkan Mach z Náchoda, děkan Archleb z Dobrušky, farář v. v. Ludvik z České Skalice.

Předchozí   Následující