(15 tol. prus.), aby si zaplatil učení na měsíc, koupil nástroje, a ostatní aby upotřebil na své potřeby, skrovnou stravu a činži. 10 fl. dala jsem mu na oděv a 10 schovala na podruhé. Mezi tím psala jsem dvěma pánům, o kterých vím, že by jim lehko bylo, dáti mu 25 fl. na měsíc, aby měl pojištěné živobytí, ale nedostala jsem žádné odpovědi. Vidouc, že z toho nic nebude, psala jsem mu, aby ten měsíc do té školy chodil, že mu to bude k dobrému, ale nebude-li mít do prvního peníze na další učení, tedy aby vystoupil a zbytečně tam nechodil. I poslal mně účet a psal, že si to myslel, jak to dopadne, ale že dost se naučil i za ten měsíc, aby se panu Ptirkyňovi odsloužil. I neposlala jsem mu těch 10 fl. a také co jsem na oděv dala, vrátím zpátky a Jarouš může mu 15 fl. odpracovat a já napíšu za ostatních 15 fl. článek do Živy. Ono se to zdá těm pánům velikou sumou, ale na to nepomýšlejí, že on jen polovic dostane a nyní ani tolik. Na začátku října oznámil mně prof. Staněk, že ho nemůže déle podporovati. Nový to byl pro mne zármutek; šla jsem k jedné paní a vypůjčila jsem si 5 fl. a 5 fl. od muže, který mu za celý ten čas, co tam je, jen 5 fl. dal a boty udělat dal. To bylo poslední, co jsem mu poslat mohla; an muž z Prahy na venek odejíti nemohl k vůli odvodu staršího syna, musila jsem vypovědíti svůj měsíční pokoj a s dcerou k němu se stěhovati. Dostala jsem honoráru 15 fl. za článek do Živy. *) Chtěla jsem z toho poslati Jarouškovi 10 fl., ale činže a stěhování stálo mne 14 fl., a tak nemohla jsem mu nic poslat, a tak si tam udělal dluhu za dvě činže a ostatní potřeby, které mu paní dávala, a čekal s ouzkostí a strachem na můj list, a nemoha se dočkati, psal mně, v jaké je bídě. Prosila jsem tedy Staňka, aby mu 10 fl. vypůjčil, aby neměl nouzi a hlad. I udělal mu to, ale mezi tím časem žalovala ho paní u policie, že je nemajetný a že je jí dlužen dvě činže, za světlo, prádlo, snídaní a že nemá co jíst. I musel dát pas na policii a nedostane ho, dokud se nevykáže se svojí majetností a dluhy nezaplatí. Co nemajetný nesmí se tam zdržovat, a 15. mu vyjde lhůta, kterou mu dali. I prosí mne pro Boha, abych mu sehnala na cestu a na zaplacení dluhů, aby ho neposlali s hanbou domů. Paní že ho tam ještě nechala, když jí dal těch 10 fl., co jsem poslala od Staňka. Psala jsem dnes ráno panu Šebkovi a píšu také Vám, Důstojný Pane, abyste se nad ním ustrnul a s částkou mu vypomohl, aby si mohl dluhy zaplatit a pas, než bych mu na cestu poslala. Já bych nešťastná byla, kdyby ho s hanbou domů poslali, a muž by se k němu nehlásil a z domu by mne vyhnal a všichni by prstem na mne ukazovali, že jsem já vinna, ačkoliv žádný z nich se nesmiloval, když jsem za něho prosila, a otec, maje i peníze, na něho ani s grošem nevzpomněl. Ať přijde tedy raději domů a může zase chodit do akademie, a učit se dřevořezbářství zatím zde, a z jara změní-li se okolnosti — může cestovati po Cechách a kopírovati a tak se sám vzdělávati a vydělati si tolik, aby mohl zase na některou školu