str. 230
klučku do holéj ruky. A dyž sa oženil, tož mu žena dala pěsto\ ať synka, a cosi sa mu podařilo,562) tož Francek chyťaci knýp, vyřezal si z gatí kolečko. Žena kolečko oprala a zas mu ho všila a bylo dobře, dokládal Křupala.
Och, Sak ten sa také lehkú plachtu oděje, do si tú Anuäu vezne.
A šak Pavel ten také už jich schodíí. Ten by si jí nebyl vzal. Už nájspěš ostane mládenčit
Ja, chodí préj včil za Francků Galétkovu.
A tož vaši majú včil koprdéky? ptala sa Křúpalka.
Ja, dycky enom na nedělu. Šak je člověk včil taký hlúpf. Jak na Mikutáša nevěděla sem, co téj »Růženě« — jak jí pravíja — mám na-íožiť, tož sem jí dala dva rýnské. Tanu, vyberu jí něco a jí to nebude vzácné . . .
Veť už aj na teho Mikuláša to zahýňá. Už ani čerti nechodíja.
Včil sú lidé čerti, ani sa nemusíja přestrojovat, pravil Křúpaía.
Ja, šak dělávali aj spustu při tom. Dysi Kača Mačudova sa jich
Avšak i ve vlastním nářečí hledají Valaši nesprávnosti a vyskytuji se inudrlanti, jimž je tak leccos na závadu. Rozbíráni slov a úsloví po původním smyslu a pravém významu zajisté vyvinulo se značně pismáctvím, zvláště v době rozporů náboženských. Ovšem že nezůstává se vždy na poli vážného hloubání a rozjímání, a že časem se jeví záliba ve slovních hříčkách a lpění na doslovnosti. Stůjž zde několik ukázek. „Zvařovaf železo." Ale šak to by sa nemělo praviť zvařovat, dyť sa to nevaří. „Rezať sečku" (řezanku). To by sa mělo pra-viť řezat slámu; sečka je už nařezaná. Muziganti sa zařekli, že nebudu goralky pit, tož potom ju stře báli z misek. „Jak je ti?" značí buď jak se máš, nebo jak se jmenuješ. A tu často žertem odpovídá se na dotaz po zdraví: Jak je ti? Ja, Jan už od téj, co ňa okřtíli.
V jistém hostinci zastavovali se pojízdní Valaši, aby si zavdali „běleny", a nechávali zapražený dobytek ve vozech před hostincem na úzké cestě stát, čímž jízda bývala stěžována. Obecní úřad chtěje tomuto zlu odpomoci, dal umístiti před hostincem tabulku s nápisem v úřadní češtině: „Zde se rozestavovati vozy přísně zapovídá pod pokutou 2 zl. r. č." Hned v první dny měl policajt půtku s Valachem, který ani po vysvětlení, co slůvko „zde" znamená, nechtěl tomu nikterak rozuměti, že byl by přestoupil zákaz, neboť na tom sloupě, co je tabulka, přece vůz nerozestavil. Nápis byl opraven asi v ten smysl, že v těch místech před hostincem se zapovídá rozestavování vozů. Ale nastojte! Druhý postižený Valach ohrazoval se proti pokutě, že má vůz jen jeden ; o rozestavování vozů tedy nemůže býti řeči. Nápis byl zase změněn dle toho. Nadarmo ! Třetí Valach tvrdil, že „nerozestavoval" ani jeden ani více vozů, nýbrž že svůj vůz nechal pohromadě tak, jak je. Jestli potom byl ještě nápis opraven a jak, už se nepamatuju, ale vzpomněl jsem si mnohokrát na tyto tři Valachy při čtení nápisů psaných úřadnl češtinou.
A když uviděl jsem někde ve slovanské Praze v hostinci nápis: „Kibic, drž hubu!", vzpomněl jsem si na hostinec v malém městečku na Valašsku, kde u karetního stolku byl nápis: „Komáři, mlčte!" Jak výtečně je vystižena slovem „komár" dotěrná neodbytnost řadiče při kartách !
Jistý rázovitý Valach, ze starého světa sice, ale dobrý znatel nových pořádků, nehledal vzdělanosti v tom, aby se chlubil užíváním cizích slov, naopak i karetní názvosloví sám si vymyslel „po moravsky". Honéry hlásil huňaře, taroky — římský počet, kára — štverhrané, škís byl obr, pagát ultimo — ma-lučký nájposledy. Na toho Valacha si kolikrát vzpomenu, když uslyším od prostého člověka cizí slovo zbytečně a špatně použité. 562) přihodilo.
|
|
