od Mohylky ke skále Trojské. NB. Naposled do onoho okolí bohnického odebral jsem se (V. Krolmus) r. 1850 v letě několikráte s p. Dalimilem Bendlem, Fr. Kusem, technikem, Tolmanem, Hausrnanem, Intibusem a j. v. žáky studujícími, mnohé věci vykopal a Museum podal a p. Fr. Pachlovi přepustil, když Museum mne v onom čase nemohlo penězi podporovati.

Bohnická pověst o pohanském knězi černokněžníkovi, který hlídá poklady v zahradě dolejšího manského statku na Bohnici, Na tomto statku přebýval prý před lety dávnými jistý Jaroš majitel toho manského dolejšího statku číslo 14., který teprv za nynějšího držitele Jakuba p. Osborna, doktora v lékařství Anglického s hořejším panským dvorem koupen a spojen jest .... On prý citoval, když to slyšel toho černokněžníka čili zlého ducha (t. j. pohanského kněze) aby mu poklady přinesl neb okázal na květnou neděli neb veliký pátek o pašijích, protož prý dostal jméno od toho černokněžníka Černý Jaroš, pro víno za Osborna, tedy se v žluté hlíně kosti z koně s podko-— — Pohřebiště. Když se kopal roku 1832 na dolejším dvoře sklep vámi vykopaly, meč a j. v. Pod kostelem u baráku Vágnerova, když rovnal cestu, také kosti Vágner vykopal; za kovárnou Jana Pešky v stráni a za tou poslední chaloupkou na pravé ruce od potůčku öili pramenu v stráni, kde nyní višně sazeny jsou, kosti se nalézají v černé hlíně (popeli) loket hloubky, na této podotknuté zahradě nalezna 1850 skálu, však Rilscblem zprávcem dělanou. V této zahradě se žádný živý pramen nenalézá, on z pod domku vytéká živý, čistý, silný pramen oudolíkem pod domkem Hynkovým ven. Týž pramen byl pohanům, zdejším obyvatelům svatý a blahodějný. Při něm byla nepochybně božnice a při božnici pohanský kněz, jemuž z okolí lidé na oběti a výživu dary rozličné přinášeli. On sídlil nepochybně v těchto skalách zde v ohradě nyní 1850 zemí, křovím, stromovím pokryté a napotom později snad poustevník křesťanský, benda (Benediktin) se příloudil, viz zde nedávno Bendovku vinici, kteří lid pohanský přemlouvali ku křesťanství, neb zde záhy křesťanství se ujalo, viz nápis v kostele, r. 1158 byl za Ladislava kostel zde posvěcen. — — Dvůr v hořejším a dolejším. Pachman kočí vidíval černého psa sem tam okolo 11 hod. do 1 choditi, oheň mu z úst a z očí šlehal atd. patrný důkaz, že Černobohu se zde obětovalo. Lid se od modloslužby obrátil a pohanský pop Čarodějník neb Gernokněžník samo-jediný zde pozůstal, o němž dobře novověrci křesťanští věděli, že peníze a jiné poh. poklady ustrčené před křesťany má v oné zahradě. Křesťanští knězi jej (toho černokněžníka) citovali, nepochybně před sebe povolali, jemu domlouvali, aby jim poklady, které od lidu vybíral, přinesl; však ale on je ustrčené neb zakopané měl; ale on je zapřel, aby je jinověrcům nemusel dáti, kteréhož křesťanští vůdcové buď upálili neb zabili neb jej na životě v těchto skalách ponechali samojediného, odtud tato pověst pošla: že tu Černokněžník poklad hlídá a teprv 9. koleno neb budoucnost času náhodou na jaře, když se země otvírá, onen poklad ustrčený lidu okáže.

Pověsti o strašidlech na Zámkách, Kostibrdech r. 1850 v položení nad Vltavou. 1. Jistá děvečka chodila z »Třikrálky« (vinice)