v noci na Zámka, kdež jest juž několik let tráva Lucinka (Luzern), jetel na 21 korců zaseta, však okolo 11. hod., když měla lucinky pytel natrhané, takový hukot, rocení, štěkot, šustot, sudu válení slyšela, viděla v obrazotvornosti své strachem a hrůzou pytel s lucinkou nechavši ležet na místě a domu polomrtvá přiběhši, padla, slova nepromluvila a 3 dni toho odležela, hospodář z Třikralky musel si pro pytel ráno jíti, aby oň nepřišel. Zámky šlovou od pozdějších obyvatelů bohnických, poloha ona slově Kostibrdy. Na tomto místě bývaly budovy obydlí pohanských kněží, s modlištěm (žárovištěm a pohřebištěm) zde se obětovávalo; protož lid obrazy těchto starých obětí, treb a žerťv pohanských zápalných ještě na mysli má, živé je vidí, jak o nich slejchával atd. Ku podivu jak dlouho na mysli tane náboženství v srdcích lidských od našich praotců vkořeněné. Viz dále a poslyš o pověstích pohanských. 2. Paur, hlídač z Bohnic, zde 11 hod. — 1 hod. v noci spatřil čerta v způsobu zajíce, který přes něj skočil, když ležel, nespal, viděl, jak ho přeskočil, předen se postavil, kudrlinky před ním všelijaké prováděl, brzo na zadek se posadil, brzo zase si proskakoval okolo něho, brzo zase si vousy pazourkem jako kočka obličej otíral a obličej omejval atd. hlidač se nehýbal ani strachy nedýchal, myslel sobě: já vím, že jsi zlý duch, čert, že mne dráždíš, abych po tobě udeřil a potom mne strachu nahnal. Nechám tě. Po tom se mu zmizel a hlídač utekl strachy domů do Bohnic. 3. Kubla, hlídač vořechů z boudy kamene odtud prchl domu neb od 11. hod. — 1 hod. s půlnoci viděl a slyšel to, co děvečka z Tříkrálky, kdyby tam byl zůstal, prý by zle byl pochodil. Ve dne 12tou hodinu polední, žádná prý ženská ani mužský zde nevydrží na zámkách strachem, jak ale sejde neb odejde na Draha z těchto zámků, juž jest beze strachu, juž ji to nestraší. Oltář obětní na skále. 4. Jakub Osborne, statkář a držitel těchto zámků na Ladech (dlouho ono místo Ladem leželo) nechal skrze svého Ritšchla, zprávce od r. 1835 —1850. onen hřeben horní, rukou lidskou udělaný, hlínou čili zemí, červinkou omazaný na . . loket vejšky, v průměru ... , dlouhý na. .loket části rozkopávati a rozvážeti po zámcích a Ladech. Týž hřeben zdá se býti obětním oliářem pohanským bývalým, v něm se na sta vozů popele z tvrdého dříví dubového atd. upáleného ještě posud 1850 nalézá a na sta vozů se ho juž po zámcích čili hradbách nebo Ladech rozvezlo, rokle, jámy, studně, sklepy se zde kamením, karhancemi, hlínou, kostmi a popelem zavezly a vyrovnaly, ač ještě viděti oupad doliny v I. oddělení na východní straně, kudy se do těchto zámků chodilo a jezdilo dráhami, nyní 1850 z těchto drah pole udělány a jen ouvozová cesta ponechána do těchto zámků a kostelíku jest. Když v tomto prvním oddělení zámku čili hradištěte od východu až k hřbetu, jak viděti je, který byl přehrazen kamením a hlínou, jako bývá obyčejně okolo hrubého oltáře zábradlí se zakristii presbyterium a křesťanských kostelích jen pro kněze, tak tuto vidíme chrám pohanský bývalý pod šírým nebem přehrazený od severní strany k jižní až k zápalnému oltáři díl II. přehrazen byl onoho prostranství přes 21 korců vejsevku. Ono I. oddělení bylo nepochybně pro kněze pohanské a II. díl pro obecní lid, 3. tak velký na