Šporkovská, jenom s kyseloslí poslouchala stálého poručníkování nové vrchnosti a neústupně hájila svých svobod, ať potvrzených privilegií, ať na zvyku se zakládajících. Známý spor města s panstvím o spustlé grunty ve válce třicítileté trval 90 let, vyžadoval mnoho komissí místo-držitelských a skončil ve mnohých kusech pro město s prospěchem. Tak bylo panství nuceno zaplatiti mu 10000 zl. náhrady, postoupiti mu solný a tabákový obehod a j. Vrchnost zase s nelibostí pohlížela na to, že se nazývá městem privilegovaným a často ji škádlila titulem »člověčenstvím poddané město«, čehož magistrát rozhodně odmítal a prosil hraběte, aby nařídil úředníkům, by listiny týkající se města řídili na věrnoposlušnou poddanost. Jednou při nastupování nové vrchnosti předčítána byla při slibování poddanství zástupcům města slova »pravé člověčenství«; tu primátor Václav Kohout ruku od slibování odtáhl a nesliboval dále, dokud se slova ta nezměnila ve věrnou poslušnost a poddanost, neboť »všecky vrchnosti nikdy od našich předkův a nás člověčenstvím poddanosti nežádaly, dobře vědouce, že město Nová Lysá v člověčenství vždycky osvobozeno bylo«. Podobných episod množství lze uvésti. Dělo se to arci zhusta ze svévole úřednictva, ale lásky k milostivé vrchnosti u měšťanstva nepřidáno, ba toto si často proti rozkazům jejím hlavu postavilo.

R. 1746 vyhlásiti dal hrabě F. K. R. ze Sweertsu a Šporku znovu patenty proti nádheře a pilně dbal o jejich zachovávání. Ve vyhlášce, v níž se zapovídá ženským nositi šaty hedvábné a zlatem zdobené »zvláště v těchto dobách, kdy vlast válkami tolik byla utrpěla«, dodává se: »Neboť ač mnohý velikými dluhy obtížen jest, přece žena jeho nestydí se Praž-kám a jiným vznešeným osobám se rovnati a tím rodinu v největší bídu vrhati.« Marnivým měšťankám nezdál se však tento důvod dosti závažným a proto zákazu nedbaly. V čele jejich byla paní primátorova. Když byla officíry (úředníky) vrchnostenskými na veřejné ulici na, přestupek svůj upomenuta, pověděla jim asi dosti ostře své mínění, neboť byl manžel její Josef Lajner primatorství zbaven a napomenut, aby ženu svou lépe na uzdě držel. Později byla bývalá paní primátorova po nové snad neposlušnosti vsazena po rozkazu hraběcím do městské šatlavy. Tu však shlukly se dne 23. května 1747 měšťanky a podporovány jsouce svými muži, dostaly se do městské radnice, odkudž uvězněnou odvedly. Při tom prý úředníky vrchnostenské všelijak urážely. Ve stížnosti, kterou zaslal na to hrabě hejtmanům krajským do Mladé Boleslave, praví, že byla celá rada městská s ostatní obcí za jedno proti jeho úředníkům a novému primátorovi. Hlavní vinníci arci trestu neušli, ale hrabě se brzy zase smířil s měšťany a povolil jim v roce následujícím výkup roboty, který jim byl po několik let odpíral, za roční plat 200 zl. rýn.