Starý div živý do izby. Otevře dveři : Janek sedí u štola, hlavu podepřenu o ruku . . .

Maruša vesta za ním a chaňkala595) děli, co plakaly na tavě u kamen

Stařík hledí . . . hledí . . .

Na zbiavci595) ležaia Křúpalčina ustaraná hlava bez vlády s přimží-týma očama — na tom zhlavci, co si naň sama po troškách peří naskládala, a ty vyščuhrané597) ruky klupěly596) na cíše, co na ňu samy na-přadíy Ešče po smrli byio vidět na ní jakúsi starosť. Tak sa zdálo, že otevře oči a řekne : A zacpali-ji ste sopúch u sklepa, aby nám zemňáky uepozíbly, lebo: Co je babuši, dyť ju čuju bečať až sem. Och, do bude včiléj na všecko pamatovat!

Křupala hledí — hledí . . . pomáJy začíná badať Očkávál to, ale přeca ho to zmohlo. Rozpíná ruky, zdvihá jich hoře až ge ttu,5B9) obracá oči ve slúp, taják ve vřede . . .60")

Chtěl cosi řécť, ale enom zachrčál. Ruky mu naraz zmllkly601) — v očoch tma — v hlavě zingalo602) — začal sa motať. . . 603)

Nevěsta skočila k něm.

Tatíčku, tatíčku, dyť sa zpamatujte ! připrávjaía k něm a dovedla ho za stůl g lávě.

Křupala si prohřnát rukama v řídkých víasoch, až mu spad klobúk na zem a stonal: Och, hlavo moja, hlavo!

Maruško, praví po chvilce. Přines modlitební knižku.

Přemítal chvílu.

Nemožu přečtnúť, praví. Najdi, Maruško: »Modlitbu hlubokým žaJem sklíčeného« a říkaj nám nahlas.

Všeci zložili ruky aj děti.

Dyž poříkali, stanul si starý g oknu. Odkašlal si a zanotíl třaslavým hlasem : Všickni, již ... Ale nešlo mu to.

Maruša zbadajaci, kerú pěsničku tatíček chce, začala zpívať: »Všickni, již skládají v Pánu své dúfání, stálí zůstávají vždycky bez přestání. A On udělí jim své pomoci ve dne i v noci.«

Křupala z prváku nemoh náiť noty, ale potem už zpíval hiasito.

Stařenka Hořélkova otevřela dveři. Dyž zmerčila,60*) v kerém sú verši,805) zpívala s němá až do konca. Dyž pozpívali, byio chvílu ticho taják v kostele Potom teprú vítali stařenku.

Ja, šak sem ani nic nepravila, nechtějaci vás mýliť.

Tož jí vykládali, jak Křúpalka umřela.

Šak vám ju pomožu obléct, pravila stařenka. Mohla bys žatým ty děli dať třeba vedla g Janírkom, Maruško.

Maruša oblékala děti.

Vůla boží, pravit Křupala. Vůla boží. Přechodil od okna g oknu, vyhledá} ven, taják by někoho očkávál, pohlédáí hoře na nebe, jak by

18*