mordující, kterýmž by spomoženo nebylo, to brzo, by pak toliko přistrčen byl k nemocnému, zahání.«1)

Nejobšírněji vylíčeny pověsti a pověry i domnělé účiny mandragory v herbáři Mathiolově: »O mandragoře. Mandragora Samec. Mandragora mas. Mandragora Samice Mandragora foemina. Dryáčníci a šejdíři, kteří s hrubými krámy po světě jezdí, prodávají jeden kořen, tu podobenství muže aneb ženy sformovaný, a namlouvají lidi, kterak ho těžce dostávají, že jej musejí pod šibenicí s velikým strachem a nebezpečenstvím života vykopávati, psa černého za provaz k tomu kořenu přivázati, sami sobě uši smolou aneb voskem zacpati, aby kvílení a křiku téhož' kořene neslyšeli, nebo jakž by jej uslyšeli, že by ihned tu na místě zemřeli a hrdla nechali. Co jest to medle jiného, nežli což o kapradí říkají, že kdož semeno jeho chce míti, musí smělý býti a čerta se zmocniti. Takovým bláznovstvím a obludami sluší lidi šáliti a mámiti. A k tomu já teď jsem, volá na rynku dr-jáčník, abych to dělal. Protož řemeslně sobě to vymyslili a kořen takový draho prodávají, připisujíce mu divné moci, jakoby lidem, zvláště očarovaným a okouzleným, štěstí dával, neplodné ženy plodné činil, aby toho mužíčka každou sobotu vínem a vodou zmyli, do čisté rouchy obalili a v tajnosti chovali. Ale věděti má dobrotivý čtenář, že takový kořen mandragory aneb mužíček jest pouhá báseň a kleveta, k oškrabání prostých lidí o peníze nastrojená. Nebo ti šejdíři sami jej tak ku podobenství muže aneb ženy sformují a vykrajují z koření posedového aneb kosatcového, a to tehdáž, dokudž jest mladistvé a čerstvé. Kdež vlasy míti chtějí, tu vloží zrno ječné aneb prosné, potom zahrabí kořen tak vykrájený do písku, a nechají tam až se zrna zejmou a vlášenko z sebe vydají, což se obyčejně stává ve třech nedělích. Naposledy zase jej vykopají a obřeží, a to vlášeníčko přirostlé ostrým nožem ostrouží, a tak subtilně jej sformují, aby se zdál míti vlasy a chlupy na hlavě, na bradě i dole a tudy hloupé lidi oklamají. To šibalstvo oznámil mi sám jeden dryáčník v Římě, když jsem ho na fran-skou nemoc hojil, ukázal mi některé z těch řezaných kořenů, a pověděl, že časem bohatým lidem jeden za třicet dukátů prodával. Ač pak koli nahoře dotčené ceremonie a pověry, kteréž by měly zachovány býti při vykopávání toho kořene, vypsal poněkud dávno Flavius Josephus v knize 7. de bello Iudaico, v kapitole 25., však tam nepíše o kořenu mandragory, ale o jiném kořenu, jménem Baaras, kterýž ríám jest neznámý. Co by pak byla mandragora, teď dále porozumíš.

Pokolení aneb pohlaví a způsob. Mandragora jest bylina, jejížto kořen poněkud podobný jest člověku, však v dolejší půle pod pupkem, a zvláště v nohách, jakož figura ukazuje. Pročež také starý philosophus Pythagoras, nazval ten kořen antropomorphou, to jest člověku podobný, ale však v způsobu svém nic se nepřipodobňuje nahoře vypsanému kořenu muži-čkovému, o němž dryáčníci mnoho vyvolávají a blenují. Dioscorides pokládá mandragoru býti dvojí, samce a samici. Samec má listy veliké