a široké jako manholt, bílé, hladké, mnohými žilkami protažené a na zemi rozložené. Prutu nemá žádného, ale květ nese na špičkách, kterýžto když opadne, vyrostají vedle listí jabléčka dosti hrubá, barvy šafránové, vůně silné, a vnitř semeno mající. Pastevci někdy je jídají a v hluboký sen upadají. Kořen tlustý někdy jako ruka, kosmatý a v prostředku jako na dvě noze rozdělený. Samice má list menší, užší, černější, žilovatější, a též na zemi rozložený, jako samec vůně těžké, silné a nelibé. Má také i květ menší a jabléčka sotva tak veliká jako voškeruše, vůně dosti příjemné, vnitř plna semena, rovně jako zrna v hruškách. Kořeny má veliké, dva nebo tři vespolek zatočené a spletené, zevnitř počernalé, uvnitř bílé, kůrou tlustou jako i samec potažené. Prutu také žádného nenese. Samice má listí menší a temnější nežli samec, kterýchž tuto malíř dobře nevyrejsoval, ale téměř na obou jednostejné namaloval. Květ je zmodrasvětle brunátný aneb blankytný, ovoce obdloužné, zbledažluté a libě vonné, jakož to všecko C. Cludus observat. Hispan. lib. 2. cap. 27. dostatečně vypsal, dokládaje při tom, kterak in Hispania ultra Sades, kudyž se k městu Seviliae jede okolo Xeres de la Frontiera, zralé ovoce měsíce února nese.

Místo. Obojí mandragora, samec i samice, roste na mnohých místech in Italia, zvláště pak in Apulia na hoře Sargano. Odtud do našich apaték přinášejí jabléčka i kůru kořene jejího. Mnozí také ku podivu sadí ji sobě na zahradách jakož jsem pak sám viděl obě na zahradách, i v trů-čkách za okny, v Neapolis, v Římě a v Benátkách.

Přirození, moci a oučinkové. Obě mandragory jsou přirození studeného na třetím stupni. Ovoce jest drobet vlhčejší nežli kořen. Kůra od kořene jest nejmocnější, studí a suší. Stržeň aneb košťál prostřední jest mdlý a neužitečný.

Vnitř. Dokud kořen ještě zelený a čerstvý jest, tlukou jej a vytlačují z něho safft, toho v nádobě hliněné nechají státi na slunci, až shustne. Sbírají také safft i z jablíček, ale ten není tak mocný, jako onen z kořene. Toho safftu kdož by zvící třetího dílu jednoho kventle aneb čtvrtce v medu aneb v medové břečce přijal a vypil, žene lepavý tuhý šlem, a černou zapálenou pěnokrevnost aneb žluč, jako kejchavka. Kůra, kteráž se od kořene odlupuje, má se na větru pověsiti a usušiti, aby nesplesnivěla. Někteří tu kůru vaří ve víně, až třetina vše, potom procezují ten traňk, a dávají s malý koflíček píti těm, kteří spáti nemohou, pro velikou bolest a trápení, kohož by chtěli řezati aneb propalovati na některém místě, aby bolesti necítil. Ale potřebí k tomu veliké bedlivosti a zvláštní rozšafnosti. Jestliže kdo mnoho trafiku toho ztřeštěného přijal a pil, tak že by příliš dlouho spáti chtěl, tomu se má prudkým a silným octem na hlavu kropiti, a ztlučený pepř, hořčice aneb což jiného kejchání činí, k nosu a chřípím přičiniti, aby přílišně nespal.

Zevnitř. Nahoře dotčený safft z mandragory míchají také do těch léků, kteréž proti slzavým očím a bolení jejich strojí. Listí čerstvé a zelené zmačkané aneb ztlučené, s ječnou mukou smíšené a přiložené, ukládá horkost očí. Též listí rozhání a hojí všelijaké otoky, tvrdé hlízy, boule a volata, aby se za pět aneb šest dnů tím pěkně třel. Shání také tím