způsobem všecky poskvrny, zsinalosti a jizvy. Kořen v octě ztlučený aneb s octem zetřený a přiloženy, hasí pekelný oheň. S medem a olejem smíchaný a pomazaný, slouží proti uštknutí a ranění hadímu. Ve vodě vařený a přikládaný, ztravuje otoky a volata. S ječnou mukou rozdělaný a přiložený, polehčuje bolesti dnavě na nikách, nohách i jiných svazích. Praví také, že kořen tento změkčuje slonovou kost, aby ji s ním šest hodin pořád vařil, tak že ji potom ve všechy formy vpraviti a cožkoli chceš, z ní udělati můžeš. Jablka mandragorová, když by k nim toliko voněl, dřímotu a sen hluboký uvodí. Takovouž moc má i safft aneb rnízka jejich, tak že i ti, kteříž ji vytlačují z jablek, přílišnou vůní oněmějí. A protož není bezpečné mnoho užívati nebo netoliko škodí, ale i usmrcují. V horkých zimnicech vypražujících a mozk párnostmi vysušujících: Vezmi prach kůry kořene mandragory, směs jej s mlékem ženským a bílkem vaječným a oblož tím čelo i židoviny.

Tato bylina jak česky, tak latině, vlasky i francouzky slově mandragora, arabsky labora, španělsky mandracola, řecky anlhropomorphos, antimalon, quibusdem et Gircaea, quod radix videatur ad amatoria con-ducere.«')

Mandragora prese všecko poučování, výstrahy a pokuty2) i popravy byla vyhrabována, prodávána a kupována. Zachovalo se podnes několik exemplářů mandragor středověkých V Germánském museu v Norimberce v síni č. 64. jsou vyloženy čtyři středověké mandragory (Radix victoralis longa, Abraunmännchen), rozsochaté kořeny, seříznuté, aby se zdálo, že je postavička lidská. Stál jsem dlouho zamyšlen u skříně s mandragorami, představuje si, jak asi draze byly od šalebných čarodějů prodávány a jaké vábivé naděje k nim majitelé chovali . . . Jsou mistrovsky upraveny na způsob lidských těl. V síni č. 62. v témž museu v Norimberce jest vyobrazení (akvarel), jak vzniká mandragora, vyrůstá kořen, ruce, nohy a černý pes snaží se vytrhnouti ji ze země, při čemž muž troubí na roh, maje v ruce hůl, aby psa popoháně.1.3)

Rudolf II. kupoval pro své sbírky až za 100 dolarů mandragoru a věřil v její moc čarovnou. Zachovaly se podnes také Rudolfovy mandragory a podáváme na str. 289 jejich vyobrazení. Jsou nyní chovány ve dvorní knihovně ve Vídni. Větší kořen znázorňuje mužíčka (»Marion«), menší představuje žínku (>Thrudacias«). Mají košilky červené, hedvábné a byly prý uloženy v rakvičkách. Každé čtyři neděle při novu měsíci byly dávány do lázně, koupaly se a když prý se na to zapomenulo, žalostně bědovaly jako malé děti atd.4)

Čtenáře Českého Lidu snad bude zajímati vyobrazení i kratičká tato historie mandragory, o níž a o jejím kouzelném působení čítali ne-li