jinde, jistě v románech a líčeních z doby Rudolfa II. Méně zajímavé, avšak bujnou fantasií zosnované jsou bájeslovné dohady a výklady některých mythologů o významu mandragory (oheň nebeský, blesk atd.) Dohady těmito nic se nerozřešilo. Pověru možno sledovati napřed v zárodcích nepatrných, pak vyrůstá, přibírá živly z pověstí o pokladech, o hospodáříčkovi. Z východu přechází, sesílena byvši pověstmi a obřady u klassických národů, do středověku a z učených knih šíří se zejména herbáři a návody lékařskými mezi lidem. Učení alchymické o vyrobení alehymickým pochodem a oživení zlatonosného a vše hojivého mužíka dodalo pověře a pověstem další posily a důvěry. Pověra v učených kruzích udržuje se ještě ve stol. XVII. a XVIII., pak koluje jako přežitek kulturní v lidovém podání u všech evropských národů a také u nás ozývá se ohlas její mezi lidem, četba romantických povídek o působení mandragory (u nás hlavně J. J. Kollára > Pekla zplozenci«) obnovovala v nejširších kruzích paměť pověry, kterou jsme v této stati stopovali od nejstaršího záznamu v bibli až do přítomné doby. Dnes ovšem mnohý netuší, když se bručivému mrzoutovi řekne >divný mandragora« nebo protivná, nafintěná ženská pojmenuje se směšně »strašidlo-magra-gora«, co původně slovo značilo, jak je staré a jaká pověra i obřady jsou sloučeny s tímto názvem.

Práce. Já vám nemožu slyšet to naříkání lidí na prácu. Oni ti lidi nevijú, co_to_ je,, trápit se s hlavu, závidijú pánom, že nemusijú se dřít a to dycky, co ten sedlák se nadře, co se nadře. My se nadřeni v lítě, je pravda, ale jak udeří tuhá (zima) v listopade, máme po práci.

No počítejte, listopad, prosinec, leden, únor, březen, to je dobrých 5 měsíců odpočinku. Zimní prácu já za žádnu prácu nepočítám, a kór ty ženský, enom to pigluje lebo háčkuje, a lítá po besedách.

Já stokrát raci du do polní práce jak sedět nad terna papíiama. Byl jsem taky revidentem těch účtů obecních, to sme se nad tým naču-čeli, já bych teho měl brzo po krk. Ani se .chutno _ člověk nevyspí, ani nepošmakuje (nechutná) při tem seděni. Ale to málo kdo z těchto lidí (rolnictva a dělnictva) uvěří.

Toťkaj jel okolo jakejsi pán v kočáře a naša súseda (je to plný psoty) jak zajel, vám spustila: »Táto potvora enom to ježdá v šejzi, dobře se nažere« a takovú vám mlela. Jářku, ale ženská, doví esli on nemá těžší hlavu jak vy, skrz to, že jede v kočáře.

A čerta peněz má jak žab a co my? Tolej se v tem poli nakuceme, kopeme jak Adam a nic néni našího. Tu mráz, tu krúpy, a furt něco straší. A dyž nic, tož aspoň leják. Enom vymknete paty z domu a don-dete mokří jak myš, práce neubývá a peněz nepřibývá.