@NZ@Časové zprávy

* Lidová tradice v české škole. Článek náš pod tímto záhlavím v č. 5. G. L. vzbudil mimo nadání značný rozruch hlavně mezi kruhy učitelskými. Srdečně nás to těší, že stanovisko naše, aby při myšlénce, přinesené k n.ám z ciziny, vycházelo se od prostého, známého a blízkého, od lidové tradice domácí. Nenadali jsme se, jakého souhlasu dojde stanovisko pí. Renaty Tyršové, jež jsme v č. 5 přijali zároveň za stanovisko českého Lidu. Došla řada laskavých přípisů souhlasných. Zahajujeme o thematu tomto volný rozhovor a prosíme, aby naše články o této otázce (s udáním spisovatele a s citováním Českého Lidu) byly přetiskovány všude, kde se jeví zájem o uměleckou výchovu mládeže. Z listů došlých na prvním místě otiskujeme úvahu dlouholetého, váženého spolupracovníka p. učitele Ant. Blažka. Píše vedle jiného:

časová zpráva Českého Lidu (č. 5.) o lidové tradici v české škole na základě rozpravy pí. R. Tyršové mne velmi zajímá a věru myšlénka, by výchova naší mládeže »opřela se o podklad domácích projevů uměleckých< stojí za uvážení a měla by hojně v listech učitelských se přetřásati. Pí. Tyršové šlo hlavně o lidový průmysl a o lidové stavitelství. Velmi případně ráčíte k tomu dokládati, že by i výchova mládeže měla se díti »na základě domácí tradice«, čímž by pro národopis nadešla utěšenější doba a »nebylo na lidovou tradici pohlíženo jako na dokončenou periodu vývoje, nýbrž jako na zdroj, jehož třeba j'ž značně vysychající praménky bylo by možno oživiti a převésti k zúrodnění a osvěžení našeho národního života«. Nová škola potlačujíc staré primitivní názory a předsudky, maně tím i překazila další šíření dávných tradic a podání, s nimiž sběratel dříve u lidu častěji se mohl setkati. Absolventi zvláště vyšších škol a ústavů odnášejíce si pro život mnoho potřebných vědomostí, velice povznášejí se tím duševně nad prvotní okolí, v jakém v rodném domově žili a co' je za dob jejich dětinství těšilo a zajímalo, to, pobyvše v několika školách, pokládají za překonané a vzpomínka na to nedovede než útrpný úsměv vzbuditi. Staré tradice, dávné zvyklosti a pod. jako staré haraburdí šmahem se odhazuje a sem tam leda ještě vězí v hlavě onoho starocha, který je opatrně u sebe skrývá, aby nebyl mladému světu za pošklebek. Touha po novotě a opičení po městech již dávno u nás setřela rázovitost kroje, staveb a pod., jež někdy tak velice cestovateli lahodila a vichr moderní civilisace den ode dne více odnáší poslední listy s kmene někdejší svéráznosti lidové. Škola, aby zůstala v pravém toho slova smyslu národní, nesmí déle netečně k tomu přihlížeti, jak všechna původnost a rázovitost u lidu se stírá a bude nucena uměle do lidu vnášeti nový národní duch a to tím bude-li více užívati látek lidopisných i při vyučování samém. Již nyní sama učebná osnova školy obecné k tomu vybízí, neboř tu klade se veliká váha na všestranné poznání domova a okolí žákova. Vyučování dějepisu počíná vypravováním pověstí místních, jichž i při jiných partiích