Hry dětské s velikonočními vajíčky.

Ťukání. Hráči stoupnou proti sobě, jeden nastaví v ruce sevřené vajíčko širší špičkou tak, aby tato jen částečně mezi palcem a ukazováčkem vyčnívala. »Předepsaný« otvor se určuje krejcarem, kterýž dotýkaje se špičky vajíčka průměrem svým rozevírá palec od ukazováčku. Hráč hodí krejcarem do vejce. Prorazí-li jeho skořepinu, vjhrál vejce a krejcar je též jeho; v případu opačném prohrál krejcar, kterýž dostane majitel vejce. Majitel vejce, aby hráč »tak lacino« vejce nerozbil, pomáhá si svíráním otvoru, jakmile hráč vyzvedne ruku k hodu. Hráčům-nováčkům nastavuje se vejce špičkou ostřejší, po níž krejcar sjíždí a vejce nepoškozuje. Také se tvrdí, že perlicí vejce vařené v octě nikdy se krejcarem nepoškodí. V novější době podvádějí hráči tím, že před obarvením namočí vejce do rozvařeného klihu, vyndají a až klih na povrchu ztuhnul, teprve vejce barví. Vyskytují se již i dřevěná červená vejce, kterým ovšem těžko krejcarem »skořepinu« natlouci. Dobrý hráč proto se o pravosti vejce důkladně přesvědčí, než se pustí do hry. Nemá však majitel vejce vybraný krejcar zadarmo. Nejednou upustí vejce pod ránou, kterou jemu citelně zasazuje prudce vržený krejcar. Z té příčiny bylo nesnadno nalézti hráče, který by byl přistoupil k ťukání čtyrákem.

Špicování podobá se hře předcházející. Hráč totiž toliko místo krejcarem udeří do vejco dle popsaných pravidel drženého, vejcem, jež drží ve své ruce tak, aby asi třetina nebo polovice jeho z ruky vyčnívala. Vejce z íuky nepustí jako bylo u krejcaru, nýbrž ťuká, drže pevně své vejce, i po nárazu, čí vejce se prorazí, ten prohrál.

Do d ů 1 k a podobá se v zásadě ťukání, vyžaduje však zvláštního většího místa. Malované vejce položí se do mírného důlku, aby se neod-kutálelo, načež hráč vzdálí se od něho na čtyři svá chodidla. Pak zakročí jednou nohou, nahne se a hodí krejcarem do vejce. Prorazí-li skořepinu, je vejce jeho; jinak prohrál krejcar.

Dohazování hraje se na rozsáhlejším místě a má vždy dostatek diváků i hráčů, neboť se může hry zúčastniti libovolný počet hráčů, dokud vejce není prohráno. Jeden z hráčů položí na zemi vejce do vzdálenosti 4—6 kroků od ostatních. Na to ostatní »se odhazují«, t. j hráči střídavě dohazují od cíle krejcarem k vejci a odměřují vzdálenost do-padlého krejcaru od vejce. Není-li tato větší než »na píď« nebo je menší >než na píď«, vyhrál hráč vejce i krejcar. Dopadl-li však krejcar dále od vejce než »na píď«, zvedne si majitel vejce krejcar a hází druhý hráč. Tím způsobem se hra stále opakuje a »vynáší« prý majiteli vejce vždy značný zisk.