černé vyleštěné, na všední den scuchané. Sváteční šat zmoknouti nesměl Aby se nepokrčil, odkládal se hned po odpoledních službách Božích. Byl. velmi řasnatý a žádal 10 až 12 loktů plátna. Na předka nebýval sešitý, nýbrž upevňoval se šňůrkou nebo paskou Přednice bývaly modře kvítkované, červené nebo pásované, byly plátěné, později mušelínové. Na všední den braly se vesměs plátěné.

Střevíce kožené nosily se pouze ve všední den a byly bez lemování a bez podpatků. Na svátek brávaly se soukenné červené, fialové, černé, melírové (šedé) mezi oušky uprostřed s mašlí. Jančary přišly v obyčej pozdější dobou, byly lemované a mívaly dírky. Červené střevíce měly na podpatek přibitý dřevěný špalík, obtažený červeným suknem. Špalík ten zhotovil si každý sám. — Punčochy byly dvojího druhu : ubíraeí asi tři lokte zdélí se samými záhyby a vytahovačky. Tylo byly huněné z brunaté vlny

Svrchní šat skládal se z kordulky, lajbíka a kožucha. Lajbík měl rukávy, byl soukenný, černý, lemován hedvábnou šňůrkou, nazad byl s tajlemi. Na svátky místo lajbíků brávaly se kordulky červené nebo černé nazad s tajlemi, jež v pozdější době ustoupily kozím dubkám. Kordulky bývaly hluboko vystřiženy, bohatě ozdobeny, byly velmi svěčné, proto udržely se dlouho do pozdější doby. Ke kordulce místo obyčejné košile oblékal se rubač, plátěný spodní šat bez rukávů, který sahal až po kolena. Místo šmizle nosilo se oplečí a bylo k rubači přišilo. Na ruce oblékaly se rukávce vyšívané pestře buď hedvábím nebo harasem. Přednici zdobil bílý ozdobně vyšívaný fértuch. Kráglíčky kolem krku se nenosily, leč jen ve Větřkovicích a okolí Kožuchy t. ř. dubňáky bývaly hnědé, sahaly až po paty a aksamitem byly vroubeny. V létě místo kožucha odívala se ženská buď bílým lněným obrusem s červeným pásem a kolem kraje se třapečky anebo bílou plachtou se širokými mřežkami. Plachty bohatších gazděn bývaly vyšívány dvěma řadami a na dlaň široko hedvábím. Někdy brávaly ženy plachty a obrusy i na kožuchy, mnohdy však svršek tento nebyl nošen.

Svobodná děvčata chodívala s holou hlavou nebo brávala na hlavu šátek. Vlasy měla děvčata rovným pútcem rozčesány a vzadu spleteny v lelík, do něhož vpletena byla velká mašle s pentlemi. Šálky bývaly zprvu z bílého jemného plátna, a cíp, jenž splýval na zádech, byl s bílým vyšíváním. Později přišly do mody šátky bavlněné, bílé, pestře kvítkované, t. ř. turčíny. Posléze švercovali naši formani pro děvuchy a ženy šátky z Lipska a z ciziny. Vdané ženy nosily bílé čepce se širokým vyšívaným okrajem. Padlé ženštiny (závitky, dopušťalky) musily také nositi čepce.

Druhdy býval lid skromnější a hleděl si více chovu dobytka. Z jeho užitku se živil a šatil. Krpce zhotovují si dosud lidé sami z vepřové kůže. Oděv měl Valach ze lnu a vlny ovčí, jež mu zpracovali domácí tkalci na plátno a huně. Švadleny doma šily a vyšívaly šat pro ženské. Teď dává lid přednost výrobkům a zboží fabrickému, jež kupuje v městě v obchodech a také doma ze židovských »frláků«. Národní kroj u nás skoro již vymizel.

¦