Hřímané (Hromane, Romani), Římané, Romani, Rumuni atd., jako Turci od Túra (býka) ctitelé túra své jméno odvozujou. Turci i turecké země od túra pochodí, nepochybně v těchto zemích obyvatelé slovanští Tura (Apisa, tele, býka) vzývali, ctili a jemu obětovali, což se pověstmi, ději, obyčeji atd. srovnává. — Viz pod Velisem horou obec, ves »Hřím« (v Římě) slově, a vedle ves »Kublov«. Tyto obce vešly v jedno a se zovou Kublovská obec i Římská obec. Viz Budaňka (Hořejší Košíř), tak Kocourka (Střešovice) a j. v. u Prahy.

Cech vůdce. V kraji srbském skvítá země, Horvatské jí jméno dávné; sídlo v této zemi slavné mělo předků našich plémě. — Drečí tam do nebes skála, týmě kreje hrad Krapina, věkům vzdoruje skalina, jako reka vůle stála. — Němě hlásá sestry vinu, tu zrodila bratry rodné. Z vlasti své se brali hodné, pomstivše svou Vilinu. — V širé luhy dráha vedla, černým hvozdem, přes tři řeky, máti, děti, slavné reky zloba v české kraje svedla. — Hle! tu Řip je skalní vítá, yůkol šumí bory černé, hory čnějí, štíty věrné. No! zde vlast jim jiná skvítá! — Stány své zde roz-stavěli, Čech zde čeledi své velí, písně své by zbožné pěli, Svato vita velebili.

Čedičná Hora Řip u Roudnice. Tuto horu spisovatel několikráte bedlivě ohledal, též veškeré okolí její, mnohé památnosti vykopal a Museu národnímu podal, i hrobku pověstnou Čecha na površí za kostelem v Ctinovsi vyslídil, čisté kladívko v této mohyle kamenné vyhrabal a Museum s popisem doručil, ale Museum žádné zmínky o tom neučinilo, nevím proč. — (Obraz Řipu).

Pat. Candidus Augustian, bibliothekář v řeholi sv. Václava na Novém městě pražském, nyní v zrušeném klášteře sv. Augustina vedle káznice či trestnice. On sepsal vlastně Bohemia docta,*) však Kožíšek (Pelzel) a Rafael Ungar, c. k. bibliothekář řádu praemonstr. a_c\ k. komisař, direktor filosofie atd., chtěje také týž spis Boh. Docta vydati, když ale viděl, že ji pater Candit má sepsanou, navštěvoval ho s Kožíškem a z jeho práce čerpali a opisovali, co mohli I Raf. Ungar vymyslel lehčeji k cíli přijíti. Šel on Ungar navštíviti převora, když nebyl čandit doma. Vzal klíče od převora od knihovny jejich, věděl, kde Candit rukopis Boh. Dočte má, vzal mu ho a vydal ten spis sám o několik měsíců dříve. Candit hledá svůj rukopis, nenalezna ho, tázal se převora, kdo by tam byl býval, odvěce, že Ungar. Juž věděl, kolik bylo uhodilo. Opět znova musel Candit výtahy dělat, s tím se op'ozdil a Ungar juž jeho spis byl vydal a rozprodal. Candit se na svůj vypůjčil, když mu konvent nechtěl vejlohy platit, od měšťanů pražských, potom málo exemplářů odbyl, proto že každý od Ungara Boh. Docta měl. Nad tím se vele Candidus rmoutil, lid ho přicházel do řádu upomínat, on nemohl zaplatit. Převor se s ním kousal; protož Candit prchl do Švejcar a byl professorem historie v Zürychu. Pelzel a Dobrovský, kteří o tom příběhu dobře vě-