z Indie pošlé, bývaly též udatné. — Neznáme naše zelenářky, driáčnice (Driades) rozhněvané? — Polačky bojovaly stejně s Poláky 1830—3? Na Čechách posud, co nemohou mužští dovoditi, nastrčejí ženské. Ve Skrejích služebníci knížecí myslivárnu na průhone skrejském r. 1841 postavili, a co zedníci vystavěli, žensky to rozházely. — V Kanadě (Americe) žensky s mužskými stejně proti nepřátelům bojujou, proč by v Čechách nebyly mohly dívky bojovati proti křesťanům? V Jižní Americe žensky do boje vstupujou a muže doma ponechávají. Mnozí smejšlejí, že Čechové první s sebou tuto báji z jihovýchodních krajin do této země české přinesli a o bojích na Čechách proti křesťanům zpívali. — Jako nábož. indické a perské s sebou na sever přinesli. Jako píseň sv. Vojtěcha »Hospodi pomiluj ny« nepochází od něho, ale od jižních křesťanů uherských jinak tureckých, k;eron sv. Vojtěch tam přebývaje, když přišel do Čech na Levý Hradec, ji zpíval.

V Dubanech na Chrudimsku u dvora panského dal držitel vyházet cestu ouvozovou, potom kola vyjela a voda tuto cestu vymlela a odkryla kruhy bronzový, kosti, popelnice atd. na tomto místě.

Za dnů slav. paměti císaře Josefa II. jistý mlynář český měl čarodějnou knihu psanou in folio, na 3 — 4 prsty tlustou s obrázky čertů (zlých duchů) namalovanou. První obraz je Boha Otce, starce, jemuž meč z úst visí s nebes na zemi. Též jsou v této knize obrazy: Sbor čertů černých, mezi nimi nejstarší předseda s koňskými kopyty, kdež drží sněm, radu atd. Jiný obraz je, jak čerti dělají, ohněm rozlévají stříbro a zlato, jak je slévají atd. Tato kniha má mnoho pečetí od čarodějníků, kouzelníků a kejklířů čes. zavěšených a potvrzených. Tato kniha čarodějná byla za Josefa od duchovních a krajských ouřadů mlynáři vzata (konfiskována) a měla býti s ostatními pověrečnými knihami lidem pověrčivým sebranými spálena; však ale že byla nádherně svázána, pěkně malována a velebachoroviiá, rozkázal císař Josef, aby se na věčnou památku do cis. knihovny v Praze uložila, aby potomci viděli a znali svých předků pověrčlivost. R. 1808 jako žáku Fausiin Piocházka bibliothekář spisovateli a jiným více ji okazoval. Tuším, že ji tento mlynář N. potřeboval k citování čerlů, aby mu peníze přinesli. Až potud jsou lidé spoz-dilí, kteří myslejí, že jim čert na jejich citování peníze může v pytli přinésti ald. Několikráte jsem byl požádán r. 1822 v Brozanech a r. 1840 v Praze a na Mělníce 1849, abych vstoupil s podobnými citovači pově-rečnými do spolku, neb abych jim nápomocen byl, jež jsem poučil a od toho předsevzetí odvrátil.

Divých žen zpěv. Okolo Staré Boleslave a Mělníka vypravovali mně obyvatelé r. 1815 a 1816, když jsem na Liblicích kaplani!, že Divé ženy v Rondeli u čeeernína a Dlouhého běhu (Dlouhý běh) horních a dolních poloh držíce se za ruce dokoa tancujíce a zpívajíce takto: »Neměj nohu o nohu, to je velký hřích, jídej hodně (často) bedrník, budeš dlouho živ.« Druhá píseň divých žen: »Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít« atd.