@NZ@Časové zprávy

* Lidová tradice v české škole. Zahájení volného rozhovoru o lidové Iradici v české škole, klerému ochotně sloupce »Český Lid« propůjčil, musí s povděkem uvíláno býti netoliko v řadách učitelstva, ale i v řadách veškeré české inteligence, které nejsou lid a práce jeho lhostejný, škola je na prvním místě povolána, aby zachránila, co ještě zachrániti se dá, aby nedovolila zničiti, co nevědomostí a neznalostí lidu a liknavostí mnohdy i povolaných činitelů na zmar přichází, ať je to z oboru umění výtvarného nebo slovesného. V lelech památných a nezapomenutelných našich výstav 1891 —1895) ruch nán dopisný jako horečka zachvátil féměř všecky vrstvy národní, každý sbíral, každý horoval — ale dnes, kdy horečka minula, řady horlivců prořídly, a zůstali jen ti, u nichž to nebylo moderní nemocí, nýbrž snahou ušlechtilou, zápalem skutečným pro studium lidu československého. V řadách posledních velké procento, jak Český Lid v čís. 5. na sfr. 249. konslafoval, zaujímá české učitelstvo. Nemůže to ani jinak býti. Učitel žije slále a stále v prostředí, které je nevyčerpatelnou studnicí těch krás a skvoslů národních. Není ani možno, aby byl slep vůči nim, není ani možno, aby jim srdce své neotevřel dokořán! A apoštolské poslání velí mu, aby krás těch neužíval jen sám, ale aby se s požitky, jež způsobují, s jinými dělil, aby i jiné dívati se a viděti učil. A to, jak mi dobře z mnohaleté praxe známo, mnozí učitelé již dávno dělají. Cesta je u všech téměř stejná, a to taková, jakou naznačuje kol. p. A. Blažek v č 6. Č. L str. 298 a 299 Pokud byl jsem na vesnici, pracovali žáci moji na nejvyšším stupni téměř všecky slohové práce z oboru národní poesie a lidového výtvarnictví, na př.: Zvyky vánoční u nás. Novoroční a tříkrálové pověry. Pověry o hastrmanovi v našem okolí. Můra, Strašidla. Popis chalupy č. 11. (charakter, stavba) a pod. Z počátku to šlo ztěžka. Hoši neradi vypravovali, smáli se, vymlouvali se, že ničeho nevědí atd., ale když jsem jim vše náležitě objasnil, když jsem jim ukázal a přečetl mnohé věci v »Českém Lidu«, porozuměli mí, a pak najednou věděli toho dost a nacházeli v tom oblibu větší než v slohových pracích druhu jiného. Podobně vzbudil jsem v nich smysl pro lidové umění výtvarné. Obrázky z »Českého Lidu« sloužily mi opětně za základ. Ukázal jsem jim reprodukce výšivek, krojů, nářadí, staveb, vysvětlil, v čem ta krása a cena leží, v hodinách kreslení kreslil s nimi zprvu prvky, pak celé ornamenty národní a zvláště ty, které se mi již před tím v okolí podařilo sehnati. A v krátké době nosily mi děti vyšívané zbytky plen, šněrovačky, zbytky nářadí a pod. věci, které podařilo se jim doma ve starých truhlách vypátrati. A ta radost jejich, když jsme pak některý vzor přinesený kreslili! Lidová tradice ve škole je tedy na mnohých