něco naškrábnout. Ješlě jedna velká novina literární. Kobr bude vydávat encyklopedii, kterou aby vydávala Matice Palacky chtěl, a která vinna byla jeho vystoupení. Už má Kobr dovolení a Rieger bude redaktor. Bude to za dvě léta hotové a skvostně vydané a přijde to na 28 fl. c. m. Neříkejte zatím nic, dokud to není veřejně, poněvadž to ani v Praze nevědí mimo v kruhu Plc. Chci Vám tím udělat malou privátní radost. — Druhá novina, že bude vycházeti politicko-belletristický Týdenník pod redakcí pana Müllera ; (překladatele Andersenova Improvisatora, kterého jste, Vašku, nám zanesl). On žil vždy ve Vídni, je dosti zámožný, je čistý jako Boží slovo (před okem Páně), a tudy dobře zaslouží za plášť redakci ! Ten lístek máte přiložený.

Nám se vede jako vodívalo vždy. Němec je ve Zdicích, ale což, když se mu nepořádně a málo platí, nemůže mi nic dát, a penzi ještě nemáme! Příspěvku ani vindry. Tak jen to pero moje musí se starat! — Ten Hanuš to je pěkný, ale věřte mně, Vašku, já to říkala, že zevšední, jak se ožení. Co tu bylo ideálů, co plánů, a nyní je z něho sosák, právě jako ta Tvoje Anna. Já bych ti to přála, abys mohl s lehkým srdcem se jí vysmát, a tak se nad tím sprosťáctvím povznést, jako Iřebas jen já. Já nad tím nepláču, ani se nesměju, ale lhostejné mi je to všecko — a když mi napadne, jaký jsem v tom neb onom ideal vidívala, myslím si: O Leda, was für eine Gans bist du gewesen! — Prosím Tě, jestlipak stojí Anna za ten Tvůj vroucí cit, za tu poesii, za všecku svatou věrnost, kterou jsi jí dochoval.

Oddej se muse, nechť je Tvůj ideal! Heine sám povídá: »Es gibt kein Ideal« — a Jean Paul též krásně pověděl: »die Liebe, von der wir träumen, nach der wir uns sehnen, bleibt immer eine ewige Sehnsucht.«

Já si ji tu Annu sama vždy pěkně líčila, ale jestli byla ideální, kdy to nebylo přirozené. Nemáš čeho litovat.

Pomysli, ta ideální R. — chodí tam T. a povídá se, že z toho bude partie! O děvčata, děvčata ideální, vzdělaná! Jak ji začne píchat vdávadlo, je jim každý Honza dobrý, jen když vidí, že si ji vezme! — Spokoj se zatím; snad i Tobě kvítek někde kvete, který Tě vůní svojí oblaží, kdy se toho ani nenadáš. Přátelství ovšem nemůže člověku tu lásku tak zcela vynahradit, jako k. p. já bych Ti nemohla Annu vynahradit, ale ta jistota, míti někoho, o kom jsem přesvědčen, že mne miluje vždy stejnou upřímností, beze všech ohledů, ať jsem krásný nebo ošklivý, to také za něco stojí, že ne, Vašku? —

Ty pohádky, milý brachu, Pospíšil posud nemá a já na ně také Sekám.

Dostala jsem hezkou lampu, s takovým bílým sklem, není velká, ale elegantní. Večer, když sedím pak v pokoji teplém, lampička mi pěkně svítí, při mně šálek čaje, tu se mi staví před oči ty milé obrázky, tu hezké děvče, tu nějaký pantáta a šuhajové a zakleté kněžny a šarkani a tatošíkové. — Když pak odbije 12 a 1 i 2, pak shasnu lampičku, vlezu do postele, a tu mi do očí svítí ta veliká stříbrná lampa, až se mi zavrou, a někdy jsem už ospalá a myslím »světe adie!«