i o nynějším městysi Kostolanech, že to býval v modloslužebné době chrám Svantov>'a, a že se eště stopy někdejší pocty toho boha mezi tatnejším obyvatelstvem zachovaly. Zvěčnělý nebožtík započal se nejprve se mnou o této věci příti, udávajíc, že právě slavný- Pogodin v Časopisu petrohradské akademie nauk dokázal, že lento bůh jedině od západných, v nynější německé říši bydlících Slovanů vzýván byl. Avšak když jsem já mou vypověd o tomto předmětu dostatečnými důvody ospravedlňovati počal, a nebožtík se i sám osobně, ba, jak mi to ai zdělil, i proslulého Pogodina cestou dlouhšího dopisování o tom přesvědčil, počal mně naváděti, aby jsem se na způsob Zoriana Chodiakovského jedině na skou-mání naší dávnominulosti odevzdal. I přenechal jsem poněkud na radu jeho mé dějoprávné práce, ve kterých jsem oslatně znamenité pokroky učinil, jak to každý lehce poznati může z oných pojednání, jež ode mne v Světozoru vycházejí.

Nyní tehdy když jsem Vám, vysoceblahorodý Pane, způsob mého zaměstknání vylíčil, následuje krátké vypočítávání oných báječných bytností a starožitných předmětův, jež za onou dobu ode mne jsou nalezené, a sice předně z oboru bájeslovného.

1. Runa aneb Rudna co Živa čili Mater Mamosa staroslovanských r u d o k o p n í ků v. Tato božská bytnost byla do nedávná na bráně města Březnu, kterou í-e na Pólhoru jede, s červenou hlinkou vyobrazená jako osoba obvýšná, tlustá, nahatá s velikými prsemi na způsob bohyně Živy, tím však rozdílem, že v jedné ruce držela kov-kopnické kladívko majíce druhou ruku na prsích položenou. Pověst v horním Zvoleně o ní kolující mne taklo velebný pán Samo Chalupka zdělil: »V okolí Horní Lehoty byla prý někdy před dávnými věky Stav-nica se všemi svými přebohatými dolemi. ve kterých se panna Runa objevovala; když však jednouc snědla pokrm baníkům, tyto ji svázali a do Hronu hodili, načež jí voda dulů nesla, až konečně v okresu nynější Štávnice dobří lidé ji vysvobodili a nakrmili, náslt dkem čeho i Stávnice se všeckým svým bohatstvím na oné místo dolů se přenesla, a tamo až do dnešního dno se nalézá.«

2. Kovoví ad co ochrance bání a L ulici co podřízení jemu bůžkové. O tom si náš lid v horních stranách touto pověst vypravuje: »Byla prý jedenkrát jedna vdova a ta měla dceru, kterou pfLáli neboli namlouvali mnozí, avšak každému dala pyšnou, zápornou odpověď, až konečně přišel jí jeden na sedláčky, a druhý na zemansky chléb pítat, kterým též brdo odpověděla, že za nich nepůjde, dokud ji taký prsten nedonesou, kterého kameny by se jásaly jako nebeské hvězdy. Tu se jí v první noc zdálo, že takový prsten dostala, takže když do chrámu vstoupila, všecko na ni a na Pannu Marii hledělo, potom se jej snívalo, že dostala partu lesklavou jako měsíc, pak že, když do chrámu vstoupila, všickni oči na ní a na oltář byly obráceny, konečně v třetou noc se jí zdálo, že dostala šaty jako slunce osvícující, takže když vstoupila do chrámu, vše jen na ní svůj zrak upřelo. Načež se najednou dovezl na