třech vozích, totiž měděném, stříbrném a zlatém, Kovovlad, ze kteréhožto posledního on co ženich vystoupil a jí takový prsten, partu a šati přinesl, za něhož jíti ihned přivolila. Po skončeném sobaši jsouce na své dary hrdopyšná ani se s matkou nerozloučila, ale sedíce se ženichem na vozi letěli spolu cestou do šírých hor, kde se jím napokoň objevil ozrutný vrch, do něhož ze skály otvor co ohromná brána se rozevířel, kterýžto se ihned za nimi zatvoril: tu se hned zjevilo a při jejich povoze letělo veliké množství Lulikův v červených nohavicích a zelených kabátech oděných a kovkopnickými kahancemi opatřených. Před nimi se ale utvořil olověný les, jenž se všudy za nimi zavaloval, tak že stopu jich kril, až konečně přišli na jednou rovinu, kde se pnul zámek, ve kterém si ona zemdlená pokrmu pítala, načež jí měděný, stříbrný a zlatý chléb (to jest na místo pecna ulatý kov) předložili, a tak se stala za-klatou s tou výminkou, že má svobodu každý rok na křížové dni na světlo vyjíti.« Ostatně podle zprávy mně od pana Dobšinského zdělené zdržejí prý nejvíce na tyto Luliky jemerští baníci pod Železníkem, a to o nich napospol víří, že jim loj z kahancův potajmo odebírejí, za to ale kovové žíly ukazují, a když nějaké nebezpečenství hrozí, valně se zjevují, hvizd v dolech nemohou prý vystáti a snésti, tak že při nejmenším zahvízdnutí jsou velmi nepokojní.

3. Samo syni a samotoěky. V zvolenské župě na pomezí starolehotském nalézá se přirozený pahrbek, hrádkem nazvaný, na kterém se množství kúskův popelnici nalézá. Pověst o něm povídá, že byl na něm hrad, na němžto přebývali samosynové a samotočky (sr. malorus. dočká dcera), kterýžto samosynův dcera měla v zástěře rataje s pluhem a zapraženým dobytkem přinésti, s tím podivením, že jakový červíci ji podrývají.

4. Zakrpenci. V stolici trenčanské při vsi Selci pne se jeden podivného homolitého ťitvaru vrch, o němž okolitý lid to vypravuje, že na něm malí pidimužíci, tak řečení zakrpenci, do sousední měděné hory cestu přes skaliny lámali; poněvadž ale tamější obyvatelstvo s nesnesitelnou pašravostí trápili, tak jim tyto petržel vařili, což prý ústrojnost jich žaludka snésti nemohla, načež se pryč odebrali.

Z oboru starožitného ale odekryl jsem mnohé památné předměty jak z pohanské doby, tak i z křesťanských časův pošlé, a sice k oným přináležejí mimo pohřebišť, žárovišť, mohyl a hradišť mnohem eště rozsáhlejší náspy nežli kopydlanské jsou na příkrém vrchu v blízkosti města Sv. Gura rozložené a u města Modry při tak zvaných ohňaváeh čnějíeí čtyři kamenné oltáře podobné oným, jakové nesmrtedlný pěvec Sláry Dcery ku svým Výkladům nakreslené připojil; ostatně o oltářích týchto vám p. t. Pán nosič přítomného listu ústně obšírněji rozpravati bude. K týmto ale památkám patřejí mimo ode mně už obsaného romano-byzantinského kostelíka pominovského a biskupického eště téhož slohu koslely v nitranské dioecesi Žilinský Sv. Štěpána při vsi Závodíc, pak soblahovský a selecký, jako i množství krásných gotických budov. Z maleb ale jeden na dřevě s natěrkem sádrovým připraveném malování