Podávám ledy překlad cely. V okolí Jablonce jest tento obyčej: Před sv. Janem nasbírají svatojanských bylin a udělají z nich lůžko. V noci, (tak vypravuje lid) přijde sv. Jan a položí si hlavu na připravené lůžko. To však děje se jen tenkráte, když člověk při trhání bylin se modlí a nehřeší.3) Ráno bývá prý skutečně viděti otisk hlavy jeho na květinách. Tyto pak jsou obzvláště léčivy a přiměsují se jmenovitě nemocnému dobytku do píce.4) Sobotka zařadil před výpis z Grohmanna ještě jinou zprávu, avšak bez naleziště i bez pramene; nicméně srovnáním zjištěno jest obé v poznámce 7. Druhý doklad Zíbrtův jest původní zpráva, kterou mu zaslal p. Jaroslav Valkoun z Radvanovic u Rovenska (okres Turnov); »natrhali různých květin, nejvíce mateřídoušky, rozložili je pod stůl, přes ně dali bílé prostěradlo a na vrch různé obrázky svatých, také sv. Jana. Věřili, že pak tento světec do rána na té postýlce spí a květiny posvětí.«5)

Teprve r. 1895 Jos. Petrák popsal obšírněji krásný a nevinný obyčej tento, »jakýž udržel se v předvečer svatojanský na Vysocku v horním Pojizeří.«6) K večeru před sv. Janem natrhají děti kvítí: mateří doušky, »chlapice< a hořkého jetele. To nastelou vrstevnatě pod stolem, na vrch prostřou několikráte složenou bílou plachetku tak, aby kvítí kolem ní tvořilo pěkný lem, a na ni položí talíř. Zbývající plochu plachetky pokryjí svatými obrázky, mezi nimiž obrázek sv. Jana Křtitele nesmí scházeti. Takto upravenou »svatojanskou postýlku« ukryjí před zraky zvědavých tím způsobem, že kolem stolu na horním konci noh upevní šňůru, na ni pak navěsí »jasíní« (jasanové větvičky s listy) tak hustě, že do vnitř viděti nelze. V očekávání dárkův, jež sv. Jan položí přes noc na talíř, mládež sladce usíná. Rozumí se, že procitnuvši první kroky své naměří k »postýlce«, opatrně rozhrnujíc »jasíní«, pokukuje zvědavě po talíři a radostně hlásí sourozencům, co jim sv. Jan nadělil. Ki bývá toho mnoho, avšak i tím bére mládež ráda za vděk: trochu cukroví (obyčejně pokroutek), svatojanský chléb a — koláč; někdy i krejcary a starším dětem šátek, zástěrka neb jiná potřebná věc. »Postýlka« zůstává vystlána po celý den svatojanský, neboť ještě následující noci dostavuje se sv. Jan se svojí nadílkou. Teprve druhého dne se ruší. Koření se usuší a pečlivě uloží; bude ho třeba do koupelí slabým dětem, na vykuřování, dobytku do nápoje atd. Ghováť ono kouzelnou moc a jisté účinky. Petrák táže se na konci článku, zda jest zvyk tento znám i jinde po Cechách, či snad jen v horním Pojizeří, nebo zda snad není domovem na Moravě nebo na Slovensku. Otázek těch nezodpověděl však dosud nikdo ani řádkem, a také další ročníky Českého Lidu nepřinesly již ani zmínky o něm.

V tu dobu, kdy byl uveřejněn článek Petrákův, měl jsem již dva starší výpisky. Později pak přibyly ještě jiné, jež mi vynesly jednu zajímavou okolnost, jak se přesvědčíme na konci tohoto článku.