kvíti jako o svatém Janě Křtiteli«.10) I toto přirovnání mluví a má svou cenu.

Jiná zpráva, nadepsaná »Stlaní postýlky před sv. Janem Křtitelem« jest teprve z r. 1875. Den před sv. Janem Křt. natrhá se mateří doušky a jiného koření a ustele se na večer pod stolem >postýlka«. Na to položí se na ni rozličné obrázky svatých. »Postýlka« takto ustlaná zůstane 8 dní. Koření se z ní bedlivě uschová a připisuje se mu léčivá moc ve všelikých nemocech. Zpráva tato jest z okolí Vysokého11)

Také na Hořicku sbírá se koření (lid tak říká léčivým rostlinám) do sv. Jana Křtitele. Dělají z něho sv. Janu pod stolem postýlku. Na-stele se totiž večer před sv. Janem Křtitelem pod stůl mezi trnože stračí nůžky, vlčího máku, chrpy, bílého bezu, heřmánku, mateřídoušky, balšánu, trsů červených jahod, na to se naklade růží (nejvíce bílých) a přidávají se 3 kartáčky (květenství pupavy). Mimo to doprostřed klade se obrázek sv. Jana Křtitele a kolem jiné obrázky svatých. Sv. Jan se přijde vyspat na tu postýlku. Koření to nechává se pod stolem celý týden, načež se uschová, aby bylo v čas potřeby pohotově.19) Ale neděje se tak všude, leckde jest již setřena vědomost o svatojanské postýlce a obyčej ten pozbyl své poetické výpravy. V témž okresu hořickém na př. v Třebihošli trhají kvítí a házejí všechno na hromadu pod stůl, kde zůstává ležeti týden; tam obyčej ten pozbyl již zajisté pravého významu a své rázovitosti, tam jest v úpadku.13)

Právě tak v posledním zákmitu na vymření jest obyčej ten na Poděbradsku. Devět lučních kvítkův utržených v noci svatojanské — ne však holou rukou — a usušených doma pod stolem, bylo lidem i dobytku dobrým lékem proti všem nemocem.14) Jest to jediný zbytek onoho obyčeje, jak nepochybně lze souditi z dokladů předchozích, úplnějších a zachovalejších.

Památka jeho stejně chatrná jest dosud ve Žďárských horách. Na svatého Jana Křtitele trhají holky devaterá kvítí a nosí do stavení, aby se drželo štěstí, na lásku s nimi nečarují, za to však nastýlají v předvečer květin pod stůl, aby bylo prý štěstí v stavení a požehnání na polích.lr>)

Že ve všech třech posledních zprávách dlužno jest viděti poslední pozůstatek vymírajícího, nebo místy již zaniklého obyčeje: stlaní postýlky sv. Janu Křtiteli, vysvítá dosti určitě ze shody v nejdůležitějším bodě, t. j. stlaní (naházení, sušení) květin svatojanských pod stůl, s čímž se nesetkáváme vůbec při žádném jiném obyčeji. (Dokončení).