Vodník v okolí Plané.

Uřeky nedaleko Druzdové je louka v stráních, kde hastrmánpk rád bejvával. Jednou sedlák Holejch s pekařem Poldou se umluvili, že tam budou hlídat seno, aby jim ho nikdo neukrad. Ale milej Polda na cestě dostal strach, vrátil se zpátky a tak jen Holej vydal se na louku. Bylo mu tam teskno do půlnoci, ale vrátit se už nechtěl pro lidskou hanbu, aby se neřeklo, že je strašpytel. Sed si do kopky sena zády k řece a tváří k stráni. Tu najednou v Bukovci začne ponocný: tú, (li, tú a v tom to v řece šplechtlo jako kůň když břede. Holej se nahne, dívá se k řece a již mu vlasy na hlavě hrůzou vstávaly. Hastrman chodil podle břehu nahoru dolů a v tom už zrovna, kde Holej seděl a hup! už byl na vrcholíku ty kopky. Sundal si střevíc, vytáh šidýlko a začal spravovat obuv. A při tom si zpíval: »Sviť, měsíčku, sviť, nebo tě píchnu sídlem, sviť, měsíčku, sviť, nebo tě píchnu sídlem!« Když spravil, zas k řece a hup do vody jako stádo koní. Holej po čtyřech vyškrábal se po stráni nahoru a bezdechu domů. Vlasy mu s hlavy sešly leknutím a do třech dnů byl na prkně — Darovskej rybák Ježek s hasfrmanem se dobře znal. I do kuchyně ženským vlez, rád jídal teplý lívanec. Ale někdy se rybák dost nazlobil, když převážel. Vopíral se tyčkou vší silou, ale s prámem s místa nemoh hnout. To se zlobíval: »Deš, vobludo darebná, táhni mi s vočí a jdi zas jinam! Sedí mi zrovna na špici prámu, a já div tyčku nezlomím a žíly nestrhám s takovou tížkou.« Hístrman sedával mu na prám, a ten byl hned jako ukovanej. — V drozdovském rybníku koupávaly se rády děti. Byl hlubokej uprostřed, že by kůň tam západ. Jednou jedenáctiletá Ančička — táta se 'menoval Kulhánek — šla s děckem na hráz. Holky se tam koupaly. Jako ty děti hned bejvají, nerozmýšlela se a hned se slíkala. »Ančko, máš dítě na hrázi,« volaly ty ostatní, »hlídej, spadne ti tam.« — »Já jsem hned hotova, jen co se vopláchnu,« povídá děvče na to a už byla ve vodě Ruce držela ve vejšce, jako by ji někdo nes' a pořád dál a dál doprostřed rybníka. — »Ančko, jdi zpátky, kam pak až jdeš?« křičely na ni holky ve strachu. — »Až k tomu zelenýmu bíšti,« ukazovala holka a už se ztrácela pod vodou. Trvalo to dlouho, než ji mrtvou dostali ven. Hastrman se zeleným biči-štělem holku přilákal a strhl ke dnu. To je svatá pravda, lidi se na to dobře pamatujou.

Já sama jsem vídávala hastrmánka, jak vylez z řeky. Byl to jen malej mužíček, tak jako chlapec. Pomaloučku lez z vody, leknutím ani jsem neviděla blíž, jak vypadal. Vyskočil na břeh, několikráte se zatočil na louce, až mi voči přecházely a hup! už zas do vody, jen to zahučelo. — Vypravovala 781etá Kateřina Skřivanova z Plané.

Chlapci z Bělé chodívali do Hubenova k muzice přes pole. Cestou šli po hrázi kolem rybníka. Sedával přej tam zelenej mužíček s červenou