* Na den sv. panny Barbory nařezají dívky tolik roubů (z kteréhokoliv druhu stromu), kolik různých přání mají a ukládají je do nádoby s vodou, již v teplé světnici umístní. Při uložení každého proutku říkají jedno ze svých přání. Vše to musí se díti tajně, beze svědků. Vypučí-li některá z těchto větviček do Božího hodu vánočního, splní se dívce přání při ukládání této větvičky pronesené. Horní Újezd. Mařenka Durdova.

* V předvečer sv. Ondřeje (30. list.) dívka toužíc poznati toho, jenž za muže jí usouzen, modlí se modlitbičku: »Svatý, milý Ondřeji, prosím Tebe v potají, ať se mi zjeví ve snu ten, jenž za muže mi usouzen.« 0 kom se jí tu noc zdá, jest její nastávající. — Popovice. F. Pánkova.

* Ptačí manželství. Ptáci, zvláště vrabci, podle pořekadla chodského mají: Na Hromnice smlouvy (2. února), na sv. Matěje veselku (24. února), na sv. Josefa krtiny (19. března). Engel Pantaleon.

* Hlava krocaní. Na Domažlieku lid věří, že se nesmí hlava krocaní jísti; má prý v sobě devatero jedů. Nikdo by masa z hlavy ani neokusil, z obavy před otravou. Snad bojí se lid toho, že hlava je brzy fialová, brzy červená, brzy modrá. Engel Pantaleon.

@NZ@Otázky a odpovědi

* Kujebáci s Mýta. Když císař Josef navštíviti chtěl Vys. Mýto. sousedé zdejší připravili na počest jeho skvělou hostinu, při níž nescházeli chvalně známí zdejší pstruzi. Když však císař nepřijel, užili sousedé připravené hostiny sami. Druhý den neočekávaně císař Josef přijel. Suu-sedé překvapeni nenadálou návštěvou omlouvali se a tu prý jim pí a vil císař žertovně: >I vy Kujebáci, to jste mne napáchli.« Tak žije v ústech lidu tato pověst, jakož i pověst o ševei Kujebovi (sr. č. 8) mezi lidem se uchovala. Podle vypravování Pavlíny Rohlíkové Kl. Roháč.

* »Kujebáci s Mýta« (číslo 7. Českého Lidu). Jednou jel císař Josef II. do Prahy. Dlouho se umlouvali radní páni vysokomýtští, čím by Jeho Veličenstvo pohostili, až připadli na pstruhy, jimiž posud Loučná sluje. Připravili jich v určený den veliké množství a čekali vzácného hosta. Již nastal večer, již byli přesvědčeni, že nepřijede. Aby pstruzi se nezkazili, zasedla městská rada na návrh pana purkmistra sama ke stolům a v brzku nezbylo ze pstruhů nic než hromádky kostí. V tom otevřely se dvéře a v nich objevil se — císař. Hodovníci uleknuti nevěděli si co počít. Konečně dodal si odvahy pan purkmistr a pověděl pravdu. Císaře se to ovšem nemile dotklo a tázal se purkmistra na jméno. »Ku-jeba,« zněla odpověď. »Budou-li zde vždy takoví »kujebové«, pak bude město slavným,« řekl císař a obrátiv se odešel. Od těch dob říkají Vysokému Mýtu »Kujebina« a Mýtským »kujebáci«. Frant. Papoušek.