Když skončí píseň, předstoupí malá družička s »pukétem« před

hostinského, jenž stojí již mezi vchodem, a podávajíc mu kytici vinčuje

takto: »Já sem malý poupě, já sedávám v koutě, já vinčovat neumim,

já se za vás pomodlím.« — Někdy přidá: »Já sem malá družička, spadla

sem do škopička, kdo mí z něho pomůže, toho si vemu za muže.«

V Bojišti osloví však šenkýře takto: »Úcta má panu hostinskému a paní hostincký na zdraví jejich. Pozvaly sme sem panny a šlechetné mládence; však budeme radost míti, dostaneme hodně pití! Bez kuráže žádnej nic nedokáže. Dříve věnec na hostinec se nevynese, dokud' pan hostinckej pivo nepřinese!« Na to hostinský vezme si »pukét* a dá muzikantům obyčejně »tuplák« piva.

Nyní vejdou dívky s družičkami a mládencem do šenkovny, položí věnec na stůl, ve středu hostinské místnosti stojící, načež přítomní též hudebníci zahrají jim několik kousků do skoku. Zvykem jest, že ostatní obecenstvo zůslává před hostincem, a dívky tančí střídavě s mládencem, samy jej k tanci berouce, anebo vespolek. Po chvíli vezme družička věnec se stolu a všichni vyjdou s hudebníky před hostinec. Tam připraven jest již žebřík, po němž vystupovati bude mládenec, aby věnec na hospodu dal. Když vstoupí na prvý »šprusel«, podá mu družička věnec, vinčujíc mu takto: >Pane mládenče, přimete ode mně tohoto zeleného věnce! A vy, věnce, se zelenejte! Páni muzikanti, pěknej marš nám hrajte! Vivat, páni muzikanti!« Nebo: »Pane mládenče, přimete od nás tohoto zeleného věnce! Ale ten je drahý; ten je přivezený až z Prahy. Kdo chce takový věnec míti, mjsí pro něj do Prahy jeti čtyřma koňma vranejma, na Pražském mostě bitejma. Pražský zahradníci pravili, že takového věnce už nemají jako Koželské panenky na hospody dávají. Vivat, páni muzikanti!« Anebo: »Pane mládenče, přimete vodě mně tento zelený věnec, od malé družičky, poctivé ručičky. Vivat, pani muzikanti!«

Mládenec vezme na to věnec do ruky, jakož i přinesené mu pivo a pronáší tyto »vinče« jako zdravice. »Na zdraví Koželskejch holek, kery s námi držeji spolek. Kery s námi nedržeji, ty jistě grejcaru peněz v kapce nemají. Vivat, páni muzikanti!« Nebo: »Na zdraví všech Habroučickejch holek, který s námi držeji spolek. Kery s námi nedržeji, ať se do našeho věnce nekoukají! Vivat, páni muzikanti!« Aneb: »Uctivou poklonu skládám, za vyslechnutí žádám. Panno ctná, milovaná a to družičkou menovaná. Dyš vaše panenství dnes vidina korunované, pěkným věncem fasované, mám já z toho potěšení, že vás tak vzácné panenky před očima vidím, a ž-j můžu timto trunkem vás uctíti a vám stále k službám býti. A přeji vám, abyste se každá do roka vdala, krásného mládence dostala; dyš né mládence, alespoň vdofee. Vivat, páni muzikanti!« V Bohumilicích k této zdravici připojuje ještě: »— alespoň vdovce, a po ním zdědily chlupatý koženice!« Po každém proslovu následují vždy »intrády«.

Posléze dává mládenec babám na zavdanou kořalky: »Vy Koželské babičky, máte ostrý jazejčky. Zde se vodě mně napité a o mně a o holkách více neklepejte! Vivat, páni muzikanti!« Nebo: »A vy starý babičky,