O bouřce, blesku, hromu, dešti a kroupách.

Hrom se nazývá Boží posel a zabije jen toho, koho mu anděl okáže, neboť takový zabitý člověk je od Boha vyvolený a Božím poslem z toho hříšného světa vyrvaný a p;ik andělem zrovna do nebe uvedený, či jak jiní praví: že takový rovnýma nohama skočí do nebe. Jiní však vykládají, když hrom někoho zabije, že je to cosi zlého a ku potrestání člověka sesláno. Proto ve zlosti přejí: »Aby do tebe hrom uhodil, jak nejprve zahřmí!« Což bývá za nejhroznější kletbu považováno.

Když hřmí a blýská se, napomínají matky polekané dítky: »Vidíš, jak Pán Bůh hrozí! Kdo je zlý a neposlušný, toho ta hromová rána usmrtí neb zabije anebo mu stavení zapálí. Buďte vždycky hodné a poslušné dítky, aby taková náhlá rána ani mě ani vás nezabila, ani nám stavení neb příbytek nezapálila!«

Zkušení hospodáři říkají z jara: Kam se žene první bouřka, tam oslalní za ní táhnou. Kde prší ponejprv z jara, tam bude pršet často a poroste tráva. Hospodyním zase při bouřce zkyše a srazí se mléko.

Když z dálky hřmí a blýská se, říkávají světáci: »To svatý Petr s Adamem v ráji koulejí a v kuželky hrají.« K tomu ještě dokládají: Kuželky prý mají z té nejlepší štýrské ocele zhotoveny, koule pak z těch nejtvrdších a nejostřejších křesavýeh kamenů obroušené. Když pak vhodí kouli po prknech ke kuželkám nebo zpět, hřmí to. Když pleskne ta koule do ocelových kuželek, zablýská se. A když koule do kuželek vrazí, až je porazí, tof je, jako když křísne křesákem do ocele, tuť jiskry neboli blesky rozlítnou se na vše strany, některé až na zem dolítnou a na zemi nějaký ten troud zapálí, nebo něco roztříští anebo někoho zabije. Také se říká rouhavě: Pánbu jede v kočáře, kola drnčí a od podkov koňských jiskří se a blýská.

V čas bouřky je Boží posel Anděli strážci nápomocen a bije ranou hromovou po zlém duchu, aby ho od člověka dále zahnal. Zlý duch kulem člověka obskakuje a ráně se vyhýbá. Jestli vSak hromová rána letí právě, když je zlý duch ve člověku schován, zabije jednou ranou oba dva. Protož při bouřce a blýskání zbožní lidé žehnají se svatým křížem a říkají: »Pánbůh s námi a zlé pryč!« Zlý duch se kříže bojí a utíká před ním, tudíž že do člověka křížem požehnaného nevnikne a tak že Buží posel člověka nezabije. V křesťanských příbytcích v čas bouřky rozsvítí hromničnou svíčku a modlí se »Zdrávas královno, matko milosrdenství —« neb některou jinou modlitbu.

Blýskání jest dvojí. Jedno blýskání jest široké a roztáhlé, jakoby veliká část oblohy ohněm se znímala a zase uhasínala. O takovémto blýskání, říká lid, to že se otvírá nebe a Pánbůh okazuje, jaká je v nebi sláva a jasnost i velebnost, že to smrtelný člověk ani svým zrakem po-