Předchozí 0461 Následující
str. 454

stihnouti nemůže a snadno by z té jasnosti oslepnul. Druhé blýskání jest hadovité, neb jako ohnivý provaz vystřelené. Blesk se nahoře v oblaku zapálí a střelhbitě nahoru, na strany nebo dolů sletí. Je-li slabá rána, ještě na cestě uhasne. Největší a nejsilnější blesk však s velikým rachotem neb praskotem k zemi padá Na zem když dopadne, a postihne li nějakou hořlavou látku, tu často zapálí Někdy však také ne. Uhodilo do stodoly, v níž bylo mnoho slámy narovnáno, a nezapálilo. Podruhé udeřil do slaměné střechy a hořela hned.

Asi před 50 roky přišel jsem v Praze ke chrámu sv. Štěpána. U věže, kde sbíhal hromosvod do země, bylo dláždění vytrháno a vedle veliká hromada kamenů a vyházené země z jámy. Ptám se, co se to zde přihodilo? Při minulé bouřce prý uhodilo do té věže a blesk sjel po hromosvode dolů. Pod kovovým prutem hromosvodu byla do země díra, co by myš prolezla. Jistý učenec chtěje se dověděti, co by to asi bylo, co s bleskem dolů do země po hromosvodu sjelo, dal v zemi kopati a hledati. Dělníci vytrhali dláždění, vykopali do země hlubokou jámu, ale konce té dírky dohledati se nemohli, neboť byla velmi hluboká. Musili tedy pátrání v zemi nechati a tak hledanou »střelu hromovou« prý nenalezli. Podobně se stalo i na vesnicích, když do některého stromu uhodilo, že se stromu odlouplo to kůru a po stromě vydřelo to rýhu, jakoby ostrým nožem vyrýpal, která se táhla až mezi kořeny a tam v zemi jako myší díra končila. Když i tu kopali a hledali, co by to bylo, ve hloubce se jim díra zasypala zemí.

Když jsem se ptal starších lidí, co by to tam asi mohlo býti v té dírce myší, kterou blesk pod hromosvodem učinil, odpověděli mi: Jestli hrom uhodí dvakrát za sebou, tedy první rána blesku zapálí, druhá rána zase to uhasí. Když Boží posel uhodí a má někoho zabit, vystřelí na něho bleskem hromovou kouličku, tak velikou asi, jako je lískový ořech, která člověka zabije a zůstane v zemi ležeti sedm roků, potom prý na zemi se zase objeví, jakoby vystouply, a když se potom na poli orá, nalézají se tyto hromové uhlazené kameny. A takový asi povětrný kámen že to může býti, jenž s bleskem dolů na zem padne až pod hromosvod, kdež ve hloubce zůstane.*)

U Trnové okopávali dělníci na poli cukrovku. Před bouřkou s pole utekli. — Zahřmělo a uhodilo do řepy. Když po dešti přišli, spatřili mezi řepou kolo opáleného listí od blesku a uprostřed kola hlubokou díru do země a vedle díry zem utlučenou a umlácenou, jakoby ji někdo u dupal.


*) Hromových kouliček a (kamenných mlatů předhistorických) klínů upotře-buji lidé k léčení, na př. kdo má ujímání v životě, nastrouhá si hromovou kouličku a vypije s vodou neb vínem. Kdo ji nabije do ručnice a střelí s ni, nechybí. Komu roste návní kost, zažehnávají mu ji a při tom vyrůstající bouli tlačí hromovým klínem, aby se ztlačila a nerostla. Hromový klín dávají též do vody do měděnce, kdež dobytku vodu k piti ohřívají, aby se tam klín omáčel, a dobytek aby po té vodě byl pěkný, nestonal a nenadmul te.

Předchozí   Následující