Dešťové bouřlivé mraky přitáhnou se prý až z moře, kdež z vodní páry povstávají a pak je vítr >bouřliváč« dále popohání.

Průtrž mračen bývá, když prý se dvě nebo tři bouřky dohromady srazí. Jednu bouřku žene vítr od západní strany, druhou bouřku od severu a třetí bouřka vystupuje od jihu a z každé bouřky hřmí, blýská se a prší a všickni tři vystupují nahoru, až se dohromady srazí. Nyní nechce jedna bouře ustoupit druhé, vítr od každé bouře chce hnali dál, druhý ho však pustiti nechce, zůstanou stát. Ze všech tří mraků hřímá, blýská se a prší, jen se leje, což trvá i celou hodinu, někdy i 2 hodiny. Až je Boží dopuštění. Konečně některá z těch bouřek ochabne, druhá pak sesílí a vítr její dostane volnější prostoru a žene všecku tu bouřlivou spoustu deště k jedné straně a tam teprv vodní lijáky dále táhnou.

O sněhu říkají lidé, že povstává také z mlhy a páry jen, kterážto pára v zimě ve studeném počasí zmrzne, nachytá se jedna na druhou a pak jako malé krásné hvězdičky padá dolů na zem. Padají-li velké kusy sněhu, jsou to od andělíčků sehnané a sražené hvězdičky dohromady v kupy.

Červánky. Nad oblaky jest prý studeno a mrazivo. Lid to pozoruje z hořeních bílých obláčků. Čím výše vystupují, tím se stávají menšími a tenčími, až jsou v hoření prostoře jako rozvětvené neb metlám a keřům podobné. Ba jsou tak utvořené, jako vidíme v zimě květy na zamrzlých oknech. Z toho lid soudí, že je nahoře také mrazivo a ty obláčky že tam zmrznou jako zde v zimě na oknech. Že jsou velmi vysoko nad šedými oblaky a mraky a ve výšce se bělají, je pozorovati na hodinu před východem slunce. Než slunce vyjde, svítí již na ně v té veliké výšce, a byvše bílé, zmrzlé, zčervenají a jsou z nich tak zvané červánky. Kdežto nižší oblaky, na které slunce ještě nerozsvítilo, jsou šedé, níže při zemi. Taktéž je viděti i večer po slánce západu. Slunce již za hory zašlo, na zem nesvítí, ale na oblaky, že jsou výše, ještě svítí. Kd\ž i na ty již přestane svítit, sešedivějí; ale hořejší rozvětvená perátka ještě se bělají a červenají, jsou ještě hodnou chvíli červánky, až je soumrak pak ztemní. Když pak tato zmrzlá perátka snesou se níže k zemi z hořeního mrazivého obzoru, roztávají tak jako zamrzlá okna a stávají se z těch větví a metel malé obláčky, tak zvané berušky, a když i ty se níže k zemi snesou a vlhkým vzduchem se rozmnoží, jsou pak z nich větší obláčky i oblaky, které se dále rozšiřují ve velké.

Kroupy. Má-li býti krupobití, vystupují z dálky šedé celistvé oblaky jako kry ledové, a ty se táhnou výš a výše, až do onoho mrazivého prostoru nad oblaky, kdež dešťové kapky zmrzají a dolů na zem jako ledové kroupy padají. Čím prý je ledový oblak výše, tím jsou i kroupy větší. Lidé také se domnívají, že se táhnou yzhůru dva veliké ledové oblaky a při nich a mezi nimi množství menších ledových kusů. Co se těch malých ledáků mezi ty velké připlete a přimíchá, ty že bývají od těch velkých jako mezi dvěma mlýnskými kameny rozdrhnuty a rozdrobeny a tato ledová drobotína že potom dolů na zem jako kroupy padá.