Jindy žili také lidé, kteří krupobití zažehnávali a mračna vodili z polí na lesy, aby úrodě polní neuškodily. Také zvonívali proti mračnům, aby se roztrhaly. Lid nyní věří, když vojsko přitáhne »do manebru« a tam se střílí a bouchá z ručnic i z děl, povětří prý se tím olřese, páry a mlhy se tím rozmnoží, že potom následuje deštivé počasí

Ve vsi Březovicích blíže Bezdězu býval před lety chalupník, který prý mračna zažehnával a kroupy na lesy vodíval. Když se bouřlivý mrak objevoval, vyšel chalupník na pole, smekl klobouk, postavil se proti mračnům, dělal kříže, modlil se, rukou žehnal mraky a kroupy, i také proti nim zvoníval malým zvonkem, jako mají v kostelích u oltáře ministranti. Lidé před bouřkou utíkající s pole domů, viděli ho tam i slyšeli jeho zvonění. Jestli na něho někdo promluvil, ani neodpověděl a pozorně své zažehnáyání odříkával. Nebo kdyby prý v tom jen jediné slovíčko pochybil, kroupy by se na něho sesypaly a utloukly ho. Mraky i kroupy po jeho zažehnání a zaklínání táhly jinam. Tak bývala obec Březovice v okresu bělském po mnohá léta od krupobití zachráněna, dokud žil. Jednoho roku trpěl tento zaklinač však nedostatek, neb neměl již obilí, ani mouky na chléb. Tu mu napadlo, aby šel k některému sedlákovi pro trochu obilí, když jim jindy pomohl od krupobití a obilí jim zachránil na poli, že spokojeně sklízeli, aby mu také něco z toho Božího požehnání udělili a jemu z nouze pomohli. Vzal tedy pytel a šel k Plundrom do největšího statku, který nejvíce polí měl, a prosil sedláka: »Dej mi trochu žita, mně se nedostává letos obilí do mlejna, abych si ho semlel a měl pak mouku na chleba « Sedlák se pousmál: »Zač ti mám žito dát? Vždyť já ti nejsem dlužen!« Tu mu teprv zažehnavač vypravoval, jak ode všech polí u Březovic kroupy zahání. Sedlák naměřil mu půl korce žita a pak to v hospodě vypravoval.

Po smrti tohoto zažehnavače dostalo se mi do rukou ono zažehná-vání, kteréž říkával: vZakljnánj powětřj. Toto zaklínání s velikou důvěrností a vroucností stoje říkej, a kdekoliv kříž zde nalezneš, pokaždé svatým křížem mračna žehnej. — Zaklínám vás, všecka škodlivá mračna, bouřlivé povětří, hromobití, skrze Všemoboucnost Boba f Otce, skrze moc Syna f Božího a skrze sílu Boha Ducha f svatého; abyste ihned od vaší bouřky přestaly a lidem více neškodily. Podobně též vás zaklínám skrze hřeby a kopí, které nohy, ruce i bok Pána Ježíše Krista na kříži veskrze probodaly a jeho předrahou krví požehnány a posvěceny byly, abyste žádného krupobití a hromobití ze sebe nevydávaly, žádným našim rolím vinohradům, zahradám, štěpnicím, stromům, lesům, domům, stodolám a lomu všemu, co k užitku nám slouží, žádné škody neučinily. Při tom také zaklínám vás, pekelní duchové, skrze Nejsvětější jméno Pána našeho Ježíše Krista a skrie moc jeho svatého f kříže, jehožto znamení k zastrašení vás, proti vám činím ý, abyste žádné moci v oblacích nebeských neměly, ani v pozdvižení větrův, ani v hřímání, ani v hromobití a krupobití, a to ani skrze vás, ani skrze vaše tovaryše neb čarodějníky neb čarodějnice: f To pak vám přikazuji jako oud svaté katolické církve,