svátek od nás křesťanů pamatován býti má.«18) Nás arci zajímají důležitá slova: »zelin a trav po zemi stlaní«, — protože v nich spatřujeme narážku na stlaní svatojanských bylin v domácnostech v předvečer památky sv. Jana Křtitele. Usuzujeme tak vším právem, neboť není zmínky takové v žádném jiném obyčeji svatojanském. O-amělost dokladu tohoto ve staré literatuře české nepadá nijak na váhu a nemůže rozhodovati v opak, jak se ukázalo již při jiných zvyklostech, též prastarých. Málo jest totiž spisovatelů, kteří kárají staré zvyky, obyčeje a pověry současníkův ve spisech náboženských. A konečně obyčej náš byl vedle toho v nevýhodě ještě větší a kynula mu pramalá naděje, že bude poznamenán, když neb\l znám všude, jak vysvitne z dalšího. Zámrský znal jej nejspíše z rodiště svého Zámrsku u Vys. Mýta, i nechybíme, když jej budeme tam klásti.

Přehledneme-li nyní všecky zprávy zde uvedené, poznáváme, že jsou dvojího druhu. Prvý mluví zřejmě o stlaní svatojanské postýlky, druhý pak mlčí o ní, za to však stlaní nebo házení květin pod slul a užívání jich k témuž účelu jako z postýlky svatojanské nepřipouští jiné možnosti a jiného výkladu, než že tyto doklady druhé skupiny jsou porušeny; jinak úplná shoda a totožnost obou druhů dokazuje a dosvědčuje týž obyčej, který ve druhé skupině ztratil svou rázovitost a své jméno: stlaní postýlky svatojanské.

Zbývá ještě poukázati k jedné důležité okolnosti, vlastně k vědeckému výsledku této úvahy, zvláště zajímavému a povzbuzujícímu k dalšímu a neúnavnému studiu na poli českého zvykosloví.

Když totiž Zíbrt psal svou studii o lidových zábavách, obyčejích a pověrách na den sv. Jana Křtitele, nedočetl se vůbec nikde jinde

0 stlaní postýlky svatojanské než v pramenech českých. Pátral jsem usilovně po tomto obyčeji, ale neshledal jsem jej nikde v zemích slovanských, ani v sousední Moravě, ani ve Slezsku. Zrovna tak není o něm ni nejmenší zmínky ve zvykosloví německém.

Vraťme se nyní k nalezištím jeho v Čechách. Hned na první pohled ukazuje se, že obyčej ten omezuje se jen na určitou část vlasli naší. Místa, odkud máme doklady, jsou: okolí Vysokého n. Jiz, v Ještěde.19) Jablonec, Radvanovice u Rovenska, Hasel, Jonsbach a jiná místa u Ges. Kamenice, Doubice v česko-saském Švýcarsku, Chřibská, Poděbradsko, panství Bělohradské na Bydžovsku, H^řicko a Žďárské hory — ledy skoro vesměs v severovýchodních Čechách až po Labe na západě i na jihu, kde obyčej přechází Labe a ztrácí se v horách Žďárských. Sem přiřaduji též Zámrsk dle hořejší úvahy. Výsledek tento jest potěšující

1 překvapující a sotva již bude změněn; spíše bude potvrzen dalšími doklady pilných sběratelů.