Naše děti.

Kdo má rád děti a s porozuměním pro jejich vývoj pozoruje různé projevy probouzející se duševní činnosti jejich, zapamatuje si některé, zvláště význačné příklady, jak se v určitém případě dovedlo dítě, námi nerušené pozorované, vyjádřiLi, samo tvoříc si svým právě způsobem, původním a charakteristickým a tudíž nenapodobitelným, takřka dochvilně, okamžitě své prostředky projevu situačního případné, výstižné a pro přítele-pozorovatele děcka zhusta přímo neodolatelné svou rozkošnou, naivní komičností. Cenné tyto dokumenty dětské nejprve zaznamenávají a nejhorlivěji šíří jako slávu důvtipu svých miláčků přirozeně první opa-trovatelé, pěstouni a pozorovatelé dítek z lásky: matky. Přítel dětí, známý ve šťastných rodinách, požehnaných bystrou a čilou drobotí, neúnavně sebe i matku zaměstnávající, na první potkání zaslechne tu pokaždé skoro vesměs nové ukázky potěšitelné tvořivosti dětské slovem i obrazem; toho štěstí aspoň stejně účastný jsou jak matky bohaté, tak prosté ženy z lidu, že stejnou radostí naplňuje láskyplná srdce jejich tento mateřským blaženstvím neocenitelný a za obětavost matčinu v jedinou často náhradu její poklad nepřekonatelný a skvost nedostižný a nevyrovnaný, totiž pokrok u vývoji jejích poupátek. — Matky dochovávají prvé takové ukázky dětské činnosti duševní nezřídka v paměti, až dítě vyrostlo a často mu je pak připomínají a jimi poučují zase mladší dorost svůj; ale poměrně jen velmi málo z důležité látky pozorovací a přirov-návaeí zachová se pro zpracování odborné. Naukově většina materiálu, získaného z pozorování dítek, náleží v obor dušesloví, a právě novější