psychologie horlivě se tímto předmětem obírá s nejrůznějších hledisek pozorovacích, jimž i u nás v universitní extensi prof. J. Čada (»O duši dítěte«) se značným úspěchem získal obecnou pozornost vysoce zajímavými a poutavými výklady. Značná část však výsledků, docílených dětskou psychologií, spadá též v obor lidopisný, jakož vůbec »některými jevy psychickými zabývají se z jiné stránky a za jiným účelem národopis (ethnologie), jazykozpyt, kulturní dějepis, aesthetika, ethika Těmto psychologie zákony svými dává základ a obráceně z nich čerpá hojný materiál.« (Dr. Frant. Krejčí: »Psychologie pro školy. V Praze 1897, k jejíž str. 5, 46, 47, 48, 52, 58, 67, 71 a 122 zde odkázati nutno.) Pro které účely své těží i národopis z obsáhlé a vždy zajímavé látky o dětství, to v úvodě znamenitého spisu svého »Studie dětství« anglický odborník na slovo vzatý výslovně dokládá: »Lze zajisté na dítěti stopovati, kterak jednotlivé smyslové orgány počínají svou funkci, jak se tvoří prvé myšlenky a vznikají první city, což vše je poučným nejen pro studium psychických jevů jednotlivce, ale i pro poznání vývoje celého plemene; neboť jako celé myšlení, cítění a konání dítěte v mnohém se srovnává s obdobnými funkcemi plemen na nízkém stupni vývoje se nalézajících, tak lze také za to míti, že vývoj dítěte bere se podobnými cestami, jako se dál vývoj celého lidstva."

Podávám tuto některé nehledané ukázky projevů dětských z rodin, jichž dítky jsem pozoroval, s nutnými poznámkami o rodičích jejich, o domově, rodinném prostředí a ostatním okolí, o poměrech a výchovných vlivech, jež na dítko působiti mohly a pokud lze, i dosavadní vývoj, schopnosti toho kterého déčka hledím stopovati v stručném pokusu po-vahopisnén:. Co do stáří dítek mnou pozorovaných, jsou projevy tuto zapsané z doby vývoje dětského od 3. do 6. roku.

Pokud malí hrdinové moji ze základních pokladů dětství, totiž obraznosti, rozumu a vůle a kterého více měli, a kterým z podaných výroků dětských projevují se původnost a samostatnost tvořivá, a kterým pudy reproduktivní a sebezaměstnávací, kterým zase svévolnost a vzdor, to vše nechť přátelé drobného světa sami posoudí z původních a nijak neměněných dětských výroků těchto:

1. »Vemte mě ke mněl« Tak ještě dnes'připomínávají dospělejší již Rozárce, jak primitivně žadonila za malá, aby ji »pochovali«. Děvčátko vesnické, drobné a nevalně silné, s obstojnou pamětí, ale menší vynalézavostí původní, passivně trpělivá, v zaměstnání vytrvalá, mírná, dobrá, konečně po dlouhém čekání dovolává se přece chůvy. Matce někdy tyká, někdy vyká. Slýchalať malá schovanka, jak matka služce říkala: »Vemte Vy ji!« a když ani to nespomohlo a ani pak se ještě neutišila, matka co poslední instance kázala si »plačtivé údolí« v peřinkách podati slovy: »Vemte ji sem ke mně!« a tak asi složila si naše Růženka svou první prosbičku.

2. >Já se nemůžu vyndat!* Pokřik to za pomoc! Táž osůbka ženská nepatrné ještě obratnosti tělesné a jak sám výraz nasvědčuje, dovednosti vůbec pramalé, neposedností zapadla mezi sedátko a lenoch