ckého u dítěte od 1. až do 1000. dne života se 3 tabulkami k určování stáří« je vzorná práce neocenitelné píle a překvapujícího důmyslu a bystrozraku pozorovatelského. Při tom čte se kniha Preyerova nikoli jako těžká, nezáživná učebnice, nýbrž lehce, ba příjemně, jako výklady stejně zajímavé i poutavé.

Dávaje pokusem svým podnět ke sbírání dětských dokumentů k účelům lidopisným v »Českém Lidu«, zvu tímto všechny české přátele a přítelkyně dětí k ochotné a pilné součinnosti v zajímavé a důležité rubrice sborníku národopisného, jsa přesvědčen, že rády přihlásí se nejen matinky-členářky, nýbrž též ctěné učitelstvo české všech škol a stupňův a čeští přálelé a pozorovalele maličkých vůbec ze všech vrstev. Účastenství, doufám, nebude tu nedostatek: vždyť je čilý zájem o život dětský také u nás prokázán knihkupecky i literárně. Pokud nová rubrika vyžaduje nepostradatelné pomoci redakční po stránce jazykové i věcné, lidopisné, bude všem P. T. ochotným sběratelům a přispěvatelkám ochota p. prof. Dra C. Zíbrta jako vždy přístupna v každé potřebě. Rovněž bude o pokyny i pomůcky bibliografické ct. redakcí zajisté stejně ochotně a vydatně postaráno. Nebude snad zbytečno již nyní připojiti ochotným samoukům laikům, jež věc naše zajímá a již rádi by čas i práci věnovali, kteří však nemají žádných pomůcek, několik vhodných pokynů všeobecných pro začátek, než si soustavnější návod opatří; těm pak, kdož mohou hledati poučení knižního, stačí poukázati zatím ke spisům shora jmenovaným, z nichž vedle zkušenosti vlastní jsou čerpány zásady a pravidla tuto shrnuté.

Nám jde o původní a svérázné projevy duševní činnosti českých dětí. V bytosti českého dítěte hledáme »člověčstvf, jevící se tu jako v pudu; dítě nemá do sebe zvláštní osoblivosti, ale jest nám obrazem veškerého rodu«. (Frant. Palacký.) Začínáme sbírati slovní projevy dětské, poněvadž jsou nám tou dobou nejbližšími, ale víme, že jimi nebude český folklór dětský vyčerpán, i kdybychom všechny možné sebrali.

Z malých začátků těchto chceme postupně obsáhnouti »všechen vývoj dítěte až k jeho plné dospělosti jakýmsi zmenšeným obrazem« (»kulturního vývoje člověčenstva od prvních zárodků vzdělanosti až na naše doby«. Dr. Ot. Hostinský), obrazem ovšem ryze českým. Jako pozorování fysiologická a psychologická, stejně i naše vyžadují pravidelného a trpělivého zaměstnávání se dětrni každodenního a nejsou ani bez obtíží, chceme-li se vyvarovati u dětí obvyklého mechanického napapou-škování. Žádoucno jest i k naší potřebě pozorovati především soustavně jedno zdravé, ani nápadné rychle, ani příliš pomalu se vyvíjející dítě a (což nejdůležitější) nerušené pozorovati je, nepozorovaně, v přirozených, nelíčených, nijakým výcvikem neumělkovaných, nestrojených posicích, jak právě samo roste a bez suggestivních vlivů cizích se vyvíjí a jen svými prostředky se projevuje. A tyto zdánlivé lehkosti nejsou ve skutečnosti tak snadný. »Jest obtížno poznati tajné písmo duše dětské a rozluštiti je.