* Šk. rada Aug. Sedláček slavil v Písku 28. srpna 1903 šedesáté narozeniny. Z jeho hojných prací tvoří základ k dějinám českým v nejširším slova smyslu monumentální dílo jeho »Hrady a zámky«, vydávané nákladem Fr. Šimáčka, a »Místopisný slovník«. A. Sedláček věnuje při svém studiu vždy pozornost kulturní stránce minu'osti české a tím druží se vedle Dra Z. Wintra k zakladatelům české historie kulturní. Činnost Sedláčkovu pěkně vylíčil se všemi podrobnostmi ve zvláštní stati Cyrill Merhout, v Praze, 1903, lex., str. 5.

August Sedláček.

* Alfons Mucha o Leskem Lidu. Redaktor Českého Lidu. za svého pobytu v Paříži v listopadu 1902 byl pozván od slavného našeho krajana, mistra Alfonsa Muchy do útulného jeho salonku k hovoru o kulturné-historických detailech v práci, kterou chystá z dějin českých. V proudu řeči zatoužil mistr Mucha po studiu lidu českého se stanoviska uměleckého. Těší se, že nepozorován usadí se někde na vsi na Chodsku, na Blatech, v Litomyšlsku i pak na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, že bude pilně studovati lid a potom že chce ukázati světu, co umělá tvorba může získati z pokladů lidové tradice, lidového umění našeho. Jako na začátek těchto soustavných studií dal se do četby všech posavadních ročníků Č. Lidu. Tylo dni poslal redakci Č. Lidu delší list, kde nehledanými slovy uznává, co časopis náš posud vykonal; uznává přičinění redaktorovo i zvláště obětavost nakladatelství, že tolik péče a obětí hmotných věnuje českému Lidu. Pokud list Muchův má ráz jen osobní chvály, není možná znění jeho otiskovati. Za to však nikdo nám nemůže zazlívati, když v nynější době netečnosti vůči Českému Lidu, kdy předplatitelů ubývá, kdy zápasíme vůbec o to, může-li se náš časopis dále udržeti, uveřejníme, co soudí o českém Lidu Alfons Mucha. Píše doslovně: »...Netušíte snad, jak jsem s dílem >Český Lid« srostl a že je to má nejmilejší a skoro výhradní četba, a myslím, že mnoho mi už neschází, abych celé dílo už dobře a veskrze znal. Nejenom to, ale ukazoval jsem je zdejším některým nakladatelům a snad bohatost a výprava a hlavně orga-nisace příspěvků pohnou buď jednoho anebo druhého nakladatele, aby něco podobného o Francii vydali, nebo mimo jednotlivé obvody Francie zaniká bez zaznamenání v podobném literárním pomníku. Aspoň si vyžádali na ukázku a k prostudování jednotlivé svazky, které jsem ovšem s radostí, ale i s žárlivostí zapůjčil. Už je mám zase doma, a myslím, že na své pouti měly velký úspěchvaspoň mi tak bylo jištěno . . .<

* Čarodějnice v Brně. Asi před týdnem přišla náhodou ke služce Terezii R. na Nové ul. v Brně 231etá dcera brusiče a spravovatele deštníků Josefa Růžičkova a vidouc její uplakané oči, nabídla se jí, že jí