vyloží karty a uhádne osud. Služka svolila a Růžičkova »četla« ze špinavých »dam« a »es«: >Vy byste jela ráda domů a stýská se vám po milenci . . .« — »Ach můj Bože!« přerušilo ji děvče, »vždyť on mi dal košem!« — »Nepleťte mne,« napomínala ji Růžičkova, »zrovna to taky povídá dále tahle karta, že vám milý utekl a podle toho ,srdcového kluka' se zase musí vrátit!« — »A kdy, prosím vás, kdy se vrátí?« žadonila služka prosebně. — »Teď to tady není,« odpovídala vykladačka karet, »to bych vám mohla říci, až měsíc půjde do jiné čtvrti, to má na složení karet náramný vliv!« Služka jí za tuto malou naději srdečně poděkovala. Vtiskla jí do dlaně korunu honoráře a pozvala si ji, aby zas přišla. — »Až poleze měsíc do úplňku,« slíbila jí hadačka a odešla. Přišla pak ještě čtyřikráte, ale karty byly umíněny a neprozradily den, kdy milý přijde, třeba že služka platila řádně za každou návštěvu po koruně. »Takhle to nejde,« usoudila Růžičkova, »já vám dám zázračnou květinu a tu si zašijete do blůzy. Ta vám milého přitáhne za tři dny.« Služka jí dala za talisman 1 korunu 80 hal., ale milý zase nešel. »Tak to vezmeme hezky zostra,« mínila Růžičkova. »Ještě jsou zde nadpřirozené učenosti a duchové mají velikou moc. Nebojte se a netřeste se, ale nesmíte nikomu nic říkati, aby to konzlo nepřetrhl. Já vám nyní povím bezpečný prostředek, jak donutíte milého k návratu. O půlnoci půjdete třikráte po sobě na hřbitov . . .« — »Svatá Panno, ani za živého Boha!« vykřikla poděšená služka. — »No tak já to udělám sama. Dejte cni v hrnečku dvě slepičí vejce úplně bez kazu a pět stříbrných zlatníků a já to o půlnoci zakopu na centrálce na některém hrobě sebevraha. To je neomylné!« Služka sehnala bílý hrneček, vložila do něho dvě vejce, pět zlatníků a korunu a dala to vše Růžičkové, aby to šla zakopat a přivábila tím milého. Růžičkova přišla skutečně druhý den a oznámila, že úkol svůj vykonala, ale že potřebuje ještě nějaké peníze na mši svatou, košili a dvě spodničky, což prý zase zakopá na jiném hřbitově, aby kouzla měla větší účinek. Dostala i to, a od té chvíle čekala služka marně na vykladačku karet, a milý také nešel. Služka teprve teď prohlédla a poznala, že padla do rukou podvodnice, která využitkovala její hlouposti. Po prohnané podvodnici se nyní pátrá.

(Národní Listy 1903, odp. č. 171.)