Koleda husitských žáků.

V 14. století koledovalo se u nás všeobecně, nejen chudí žáci, kteří V si tím vydělávali na živobytí, nýbrž i kanovníei chodili s koledou, a nejen lidé poctiví, nýbrž i opovržení, jako kat, vodáci atd. Těmto všem posledním zakázali koledu staroměstští konšelé už r. 1390 (Tomek, Dějepis města Prahy III. 201). Vyšší duchovenstvo v době husitské z Prahy odešlo, husitští pak kněží byli rozhodní odpůrci koledy. Tak dostalo se provozování koledy zase v první řadě v ruce chudých žáčků.*) Duchovenstvo předhusitské koledovalo asi latinsky. Žáci stáli uprostřed: byli z lidu, ale uměli latinsky, proto skládali písně a koledy latinsko-české, obyčejně první verš latinsky, druhy česky atd. Z koled žákovských však nejznámější koleda o sv. Martině**) jest psána úplně po česku; máme však zápis této koledy neúplný, ježto bez nápěvu.

V husitském Jistebnickém kancionále na str. 101 máme jinou koledu žákovskou, o to vzácnější, že jest opatřena nápěvem. Jest to nejstarší nám dochovaný kolední nápěv (z první čtvrti 15. století), ač asi starší nápěvy ozývají se i v nápěvech mladších koled. Tato koleda zapsána jest v kancionál tak, že při prohlížení tohoto kancionálu dosud vždy ušla badatelům, a to i tak svědomitým, jako byl J. Jireček. Na uvedené stránce 101. počínají totiž žalmy, bez melodií, jež jdou až na konec str. 103 ; mezi ně pak vložena tato koleda s nápěvem zapsaná tak, že na první pohled činí dojem latinského žalmu, ač hned první slova mají vyslovený ráz kolední (Dreves. Gant. Boh. 195 četl jen první sloku latinskou).

Text této nové koledy žákovské jest také latinsko-český, avšak na rozdíl od ostatních skladeb staročeských toho druhu nestřídají se verše latinské a české, nýbrž celé sloky. Celá koleda má 3 liché sloky latinské, 3* sudé sloky jsou české; žáci chodili při této koledě »s biskupem«.***) Byli to žáci vyšších škol, proto se nazývají »clericalis concio«. Sloka má 8 veršů, z nichž vždy 4 činí jednu část o sobě ; české a latinské liší se tím, že v latinských jest všech 8 veršů vždy nových, kdežto druhá část všech českých slok jest totožná na způsob refrainu neb repetice.