Tata si zabújál696) tak o hodoch a na končiny.697) Ináč leda tú" fajku že si kupil pěknú, na to držái, lebo astragánku, a šak tú mjél doví dokel. Nemile Bohu nic neuratíl.698) Za mladších roků, je pravda, dyž přišel do města a zešél sa s kamarády z vojny, tož bývaly pijatyky. Ale na starosť aj to ho ominúto. Šaty míval kolej roků. Lee Jozef pro-pálíi v těch žmotkoch699) za týden, co by za to byla pěkná fajka; v šatoch mu nedala Anuša chodiť než ve štofových a ty z našského sukna dodírál pacholek. A do města si vyjel cochvíla. Starý Machala mívái jednoho koňa »na hlavu dost>. Na oračky sa spříhali ze Zrotálem. Ale dyž s tým jedným přijel na jarmak, mjél hrě »Haní« '00) v bakuni. "0I) Syn po tatovéj smrti hněď přikúpíí druhého koňa a potem starého prodal a nového si spároval s pěknějším, aby sa Anuša mohla po pansky voziť do města.

Včíl byli mladí, taják by jich pustil; nemjél jich do zhekovať.7"2)

Stará sa hrubě mezi ně nemíšala. Dysi viďaei, jak Anuša darebně gazduje, nemohla to přes sebe přenésť, tož jí nadhodila: Šak ty si dysi sedneš na rovné. Leč Anuša jí odhodila: Nechsi, šak si sednu na své. Tanu, bžúňaía703) si, dyž přinesla do míýna peníze a po tatovej smrti ju Jozef pustil do polovice. Tož stará od téj už nechala mladé tak. Utěnúía704) sa do světnice a nechoďúvaía do izby enom k tom jídlu a posleď už aj to si vařila sama. Enom dyž sa póla obdělávaly, tož na to bedlila.705) A šak aj bylo třeba. Anuša beztoho seděla doma jak chudobná grófka, ani sa nehla ; sak ani nevěděla o všeckých poloch.

Ale tož aj to ešče nešlo Anuší pod nos, zdálo sa jí, že maměnka by ráda porúčaía, a že aj chasa si jí věcéj opovažuje než Anuše. Gochvíla maměnce cosi odmluvila, oképila706) sa na ňu, až Machaleně toho zabyío líto, musela sa íf vyplakat do světnice. A už byla doma jak v cizím. Enom dyž naščívila nekerú céru, tož sa jí zdálo, že je u svých. Přišla dysi ge Křúpalom a dotěžovala sa Maruši: Veť já su u nich za nic, za kravařku. Hleď sa ty, dyž oni si myslíja, že já jím zemňáky beru.

Ale dyť ne-snáď . . .

Ja, ták! A já nezím těch, co mám své. Mám dosť dvúch lebo třech na zezéní. Uvařím hrnúlínek a ešče ně ostane. Nechtějaci, aby sa zkazily, navařím si z nich kolikráť zemňákových šišek.707)

A což vám cosi povídali?

íanu, to bylo tak. Musím sa ti postěžovat. Šak iném nemožu. Vařím tam v kuchyni — šak bych to nemusela, dyž mám dělané, jest při jejich stole; — ale dyť já bych ani s němá nejedla. Zahledali by na mňa a Anuša by na mňa írflala7"8) před dívkama. Tož Anuša přídě do kuchyně a praví: Och, préj, vy máte pěkné zemňáky na vrchu v hrnku. Préj my sme měli také pěkné a dosi nám jich zebrál z vrchu. A mňa