to tak upchlo709) — jářku: tož to nájspěš já sem vám jich žebrala, protože tu nebýt nido iný. Jářku, dyž ty sa to opovážíš řécť. Stěžuju sa s tým potom Jozefovi. Ach, préj, vy dycky cosi hledáte, jakúsi lovku710) v neéem. Préj víle, že ona to tak nemyslí. Jářku: nemyslí! Sak néni už cérka711) Má dobrý rozum aj rozmysel. Ale jak to vidí od ťa. všímať si v matce, tak ona je všímačná. A len na mna z hubu, že což on si ňa nevšímá. Že snáď nechcu, aby přede mnú po kolensky íozíi. Och, cérko, tak ně toho zabyío líto. Dyž tote sa čJověk na svém víastním děcku takového dočká.

No, to je škaredě od téj Anuše, přisvíčafa Maruša. To my sme z nebožku maměnkú — Pámbu jí tam odpusť — neměly zlého slova.

Šak tak aj to má byť . . . Veť u nás je včil všecko inačí, cérko. My sme klúča nepotřebovali celý Boží rok ; všecko bylo otevřité aj před chasu, a všeckého bylo dosť, a nic sa neztrácalo. A včil Anuša enom chodí celý deň z pražného do pustého,71'2) klúčky v hrsti a zamyká a pořád' jí všeckého chýbjá. A dívky sa z ní vyščéřajú713) aj přede mnú, že je to takový Boží dar z porostiého,71*) že ničem nerozumí, a dělajú si, co chcú, jak sa praví v téj hádce: Kázal pán psovi a pes ocasoví ¦— a pes si lehnul a ocasem nehnul.

Tož to je pěkné hospodářství!

Ja tak. A já sa jí už do ničeho nemíšu, raci jí vyminu.715) člověk ani neví, jak by s ňú mluvil. Sak sem si aj mysela, lešti néni na mna skrz to zlá, že jí pravím Anušo. Veť ona sa hrozně panščí. Chasa jí nesmí praviť »maměnko«, to že je sprosté; »pani Machalová« ju musíja menovať. Toťkaj k nám přišel starý Marušák — iďaci z jarmaku stavil sa u nás — a tož jí tykal a pravil jí »Anušo«. Tož dyž odešel, velice naň promlúvala, že ona s ním krav nepásala,716) že je — já ani nevím, jak to po pansky řekla ... ja! — »drzý« že je.

A ten Jozef také, to je ně na ňho divné, jak sa přeinačíl. Dyť on takový nebýval, rozmýšlala Maruša.

Ja, tak, vidiš, cérko. Veť on je do světa. Z toho je hospodář, tak: pioty páliť a mezi hrnce . . . ani to nechcu tak škaredě řécť. Na téj vojně sa zludaříi.717) Tatik mu posílal peníze na peníze, a tož tak. Dež tatik! Také, buďaci v Jozefových rokocb, dyž sa rozpatnástíl,718) tož kolikráť stovky nebylo dosť. Ale to bylo raz za čas, a potom si to umjél zas zahnať Ale tote: deň ze dňa — ja, dež by sa dělo! Och. už já to vidím, jak to všecko půjde dolu vodu.719) Brzo bude u nás: Co starý vy-hújál,720) to mladý probújál.721) Ale já na to nebudu čekat. Odstěhuju sa g Juliane, a musíja ně tam výminek posílat'. Dobře to tatíček chudák badal,72'2) dyž nám děíál výminek. Dyž nebudem u jejich stoia, tož sypaný a na penězoch. Ešče že ňa tak zaopatřil.