Cigán Jcosec. Jeden selíák mal cigána za kmotra. Keď nastal čas kosby, zavolal si kmotra cigána, aby mu pomohél luku pokosit. Selíák si dobré zafrištukuval e§če prv, než cigán došel. Ked1 přišli na luku, po-vedal selíák cigánovi: »Len sa usilujme, pane kmotře, čo chviía nám donesu frištuk.« Cigán kosil, čo mu para stačila, a len sa ozieral, čí ten frištuk skoro donesu. Na polenne si selíák zaskočil do kríčka, dze mal skované jello, a friško sa naobeduval. Keď sa zas vrácil, rékel cigánovi: »Už len kosme pospole ; šak čo chviía bude tu oběd.« Cigán už len kosil, až mu pot cícorom tékel po tváři ; ale o olevrantoch povedal : »Pane kmotře, já už nevládžem, lebo šom veliče hlanný.« »No už sa len pochlapte, kmotríčku,« rékel selíák, »já nevíem, čo sa to doma porobilo, že nám obědu nenesú? Ale len kosme pilno: šak bude dobrá večera.« Cigán teda už len kosil z celej síly až do samého večera. Keď přišli domom, dal selíák na stol flašu páleného, a gazdziná velikú mísu vařených plánek (planých hrušek). Hlanný, jako vlk, cigán, najprv si honne upil, aby sa mu vařené plánky lepšíe dole hrllom šmíkaly, a potom sa dal do plánek, jako o stávku, ani ich dohře nežuval; a keď všetky plánky z mísy pohltal, donesla selíáčka veliký kus massa, a mísu makových buchet na stol. Cigán, vida to, strčil prsty do huby, roztáhel hubu, čo najvác mohel, a povedal: »Ven plánky, idú buchty a maššo !« Ale plánky sa ze žalúdka nebraly ven. Cigánovi bolo luto buchty a masso opustit', ale že mal brucho od plánek naduté, že by mu na ňom bol mohél buchu (blchu) zabiť : ledvá bol vstave jennu buchtu zhutnúť. Keď odchádzal domom, rékel selíácce : »Paní kmotra, dobrá šte kuchařka, veliče dobrá : len ne-viete pořádek zachovat; lebo šte mali dať najprv maššo, potom buchty, a plánky až naposledy, na pochútku.«