Předchozí 0091 Následující
str. 83

štola, ten sedmý vždy len pozieral na tých, ceíkom jednakých, pěkných šesť chlapcov, a pýtal sa matky: »Ale, mamičko, čo je to, že sú ti šiesti všetci jednakí, a na mňa podati?< Matka sa k všetkému přiznala, tych šesť chlapcov odprosila za to, že ich bola od hanby do Váhu pohádzala, rybárov bohato odměnila a synov si u seba podržala.

Několik pohádek z Duba.

Podává Dr. Václav Vondrák.

Následující texty byly vypravovány a psány v nářečí, jakým se mluví v Dubě u Vodňan v jižních Cechách.*) Podány jsou tak, jak byly vypravovány, tedy bez stilistických a jiných oprav. Tu a tam vyskytují se v nich ovšem výrazy, kterých lid jinak neužívá, jako na př. opěť, ač. Jest to bezpochyby tradice, která může v některých případech vésti i k tištěným textům. Pohádky podobného obsahu nalézáme i jinde, na př. u Boženy Němcové č. 2 a 12 u z Radostova podobnou č. 3, u Malého konec č. 10.

Z toho právě seznáváme, jak se často texty mění a předělávají, jak mnohdy z dvou povstává jeden (č. 1.), jak. moderní poměry začínají mocně prorážeti. Všude se musíme obdivovati božské takřka naivnosti, která nás rede směle do kruhů, o jichž životě nemá ani nejmenšího zdání (král se ptá cestáře, jehož vidí u práce, ví-li o nějaké hezké dívce, kterou by si vzal).

Jemnější vkus pozorujeme zřídka; těžko ho ovšem očekávati u lidu hrubou prací znaveného. Bohužel je tím vzácnější, čím modernější kusy jsou. Lidová poesie mizí úžasně: starodávné pohádky ustupují kratšímu, anekdoticky zbarvenému vypravování, kde se dopřává více místa vtipu mnohdy ovšem dosti lacinému, na pouhých slovních hříčkách se zaklá-jícímu. Vypravování tedy zhrubělo a něco podobného můžeme ostatně pozorovati i v lidové písni.

Některé z důležitějších zvláštností tohoto nářečí buďtež zde uvedeny:

Ji, přechází v násloví v í: Dal í to (dal jí to); co íš, co ídáš, ídlo, ítrnice.

S přechází před č v ch: chčasnej, c h ě e s t í, tluchčí (kompar. od tlustý: tlust-ší, tlusčí a z toho tluchčí), huchéí (hustý), ano i chčasně ráno. Zvláštnost tato však mizí již nápadně; jen u starších osob se s ní setkáváme. Všeobecně se říká: h d a, hda to uděláš, nemá hda, h d o tam byl; h d e to bylo.

Změkčení některých souhlásek vymizelo v jistých případech: nakej (ňáký), něco (něco), nekerej (některý); vědět (= vědět), povědět; v i d (= viď); pařez (=. pařez).


*) Třeba připomenouti, že jen starší lidé tak mluví, u mládeže zanikají již značně dialektické zvláštnosti.

Předchozí   Následující