Ve skupinách vzniká z měkkých souhlásek v jistých případech j: tyjce (= tyčce); dě vejce (z=z děvečce); kojee (= kočce); že-brajce (= žebraěce); ajci (= aťsi); hojte (= hoďte).

V dativní (a lokativní) koncovce -ovi odpadá často -i: dej to voják o v, řekni to s y n o v.

Tu a tam vyskytuje se ještě vodvíčer — odpoledne a mnoho jiných vzácnějších slov.

Genitiv u záporných přechodních sloves jest velkou vzácností. Všude pozorujeme značný vliv němčiny, která je zde na blízku, ano i ve výrazech jako: truc tomu, že neuměl česky, dostal v Cechách službu (— trotzdem). Ostatně hodlám příležitostně nářečí toto podrobněji popsati.

Byla jedna princezna a byla zaklená a začarovaná a musela bejt rybou. Jedna matka, dyž při řece na louce hrabala, tak lítal houf ptáků pořád nad tou vodou, a ryba s těma ptákama mluvila. Tak vono í to bylo divný, co je to tam, tak tam šla k tej vodě a postavila se tam a vona se tam taková ryba točila a vona povídá: »Ty rybo na tebe bych měla chut, ty by si se mně šikla.« No tak dyž to řekla, ryba í odpověděla: »Ty bys mě mohla vyslobodit. Ty porodíš, nemáš žádnou famelíi; já tě povím, že porodíš dva syny.« A vona í pověděla: »Dybys mně k tomu pomohla, přičinila bych se. co bysi žádala, abych tě vyslobodila.« »Ryba teda povídala: »Chyť mě a vodnes mě na tvý pole, tam mě zakopej a vsaď na mně růže, až ty růže pokvetou, tak ty počneš taky rodinu nákou a porodíš dva syny. A po třech letech vykopej to místo, tam nalezneš dva meče, ty skováš a pak budete mít, než ty synové dorostou, řebnou kobylu, ta kobyla dá najednou dvě říbata, dva koníky, a budete mít kudlu, ta dá najednou dva psíky a to bude přináležet ten jeden meč, koník a psík jednomu synov a druhýmu taky tak. A ty meče budou mít takovou v sobě moc, dyž bude nekerej syn s někým se potejkat, všude vyhraje s každým. Až já schníju, budu vyslobozená. —

Tak nejčko dyž byli vyrostlí ty synové vobá a byli moudří, mezi sebou si rozmlouvali: »Sme rytýřský udatové, musíme zkusiti svět. Jeden pudem na západ, druhej na východ. Každej ráno bude se koukat na svůj meč a dyž bude zrzavět, že se bude jednomu špatně vect, aby druhej mu jel na pomoc.« No tak teda táhli losy mezi sebou. Každej si vzal svýho koně, svůj meč a psíka.

Ten jeden jel a jel takovejma lesma. Tu se potejkala zlá saň ze lvem. Tak von jel mezi ně a na zlou saň. Ta ale měla devět hlav. Ten lev už byl zundanej a ten rytýř utěl í hlavu a teď se bránila a až byl zundanej, potom zase se dal lev do ní. Potom zase von í usek dvě hlavy najednou. Potom zase tři, potom zase tři, až byly všecky pryč. Nejčko si uřezal ty jazyky všech devíti hlav, skoval je a jezdil sem tam. Tak ale stalo se, byli tam drváci v těch lesích, jeden sesbíral ty hlavy, trefil