Předchozí 0095 Následující
str. 87

O šípových jedech u starých Cechů.

Podává Dr. Čeněk Z brt.

Pěknou Horanovu smíšku zpráv o šípových jedech u kmenů primitivních a u národů cizích (Nár. Listy 1902, č. 90) dlužno doplniti doklady, jak také u nás nebyly obyčeje tam vylíčené zjevem neznámým. Pokud se tyče srovnání zpráv cizích o kalení šípů jedem, sluší také vzpomenouti, že o tom napsal zvláštní studii Dr. Jindř. Matiegka.

Jsou o tom svědectví neklamná, že staří Čechové jako věrní synové své doby za kulturních poměrů tehdejších napouštěli zbraň jedovatinou. Lindenschmit sebral pro západní Evropu doklady toho, jak starý zákon francký výslovně píše o pokutě toho, kdo chtěl druha raniti střelou jedovatou, jak podobně hrozil starý zákon bajvarský, jak o napouštění zbraně jedem jakožto o zvyku západoevropském na začátku středověku zmiňuje se Řehoř Tourský a mnozí jiní. Mauricius zachoval zprávu, že také staří Slované podle zvyklosti středověké napouštěli střely jedem.

U nás vypravuje pokračovatel Kosmovy kroniky Kanovník vyšehradský při r. 1130 o napouštění zbraně jedem. Líčí, jak dva oděnci chtěli zabiti r. 1130 Soběslava I. Jeden měl meč jedem kalený a dýku podobně opatřenou jedem, jak se poznalo, když se věc prozradila. Cizí kronikář vykládá při popisu obležení Olomouce r. 1178, že byl kdosi raněn od Čechů střelou, napuštěnou jedovatinou.

V latinských těchto památkách čteme technické názvy: >toxicare, toxicata sagitta«. Jak to pojmenovali po česku, zachován doklad v glosse Mater Verborum (rukopis Musea království Českého), kdež připsán sou-značný význam český — »nálep« (Patera, Č. G. Mus. 1877). Značí to technický název pro napuštění jedem. A skutečně také Dalimilova kronika rýmuje o vraždě knížete Svatopluka:

„V srdce kněziu střelu s nálepem vstřěli a dušiu j'mu s tělem inhed rozdělí."*)

V skladbě o Tristramovi mluví se o ráně »jedovatým nálepem«. V Letopisech Trojanských často se líčí smrtonosné ranění »nálepem«: na př.: »Výtah lučiště a s nálepem střelu naloživ«, »Jednu s nálepem střelů uhodi ho v hrdlo« a pod.

Nálep o vý značilo tedy staročesky jako jedem kalený, otrávený, jedem napuštěný. V rukopisu univ. knihovny Pražské (XV. věk) popisuje se otrava masem hovězím: »Kraví maso jedli, ježto nožem nálepovým jeden řezník tu krávu dřel a tu sú čtyři umřeli.«

Tato stať vznikla z dotazu, zaslaného redakci Českého Lidu, je-li doloženo kalení zbraní jedem u starých Čechů. Místo odpovědi v psaní snad bude vhodnější hned otisknouti výklad o šípech jedovatých, zároveň s výkladem názvu »nálep«.


*) Jos. Jireček ve vydání Dalimilovy kroniky 1877, str. 201 vykládá proto správně slovo nálep „jedovatý nátěr na šípu, šíp jedovatý".

Předchozí   Následující