Ukázka lidové řeči na Mladoboleslavsku.

1. Jména podstatná a přídavná. Bába = černá kuchyně (také válcovitá poduška, na níž se paličkují krajkyj. — babka zžz železo zaražené do klepací stolice, na které se naklepává kosa. — brecarda = kořalka. Jak se napije ty brecardy, pak toho ví! — Boží — stálý přívlastek: Boží žně, Boží ouroda, Boží posel; Boží host = nejsvětější svátost při zaopatřování nemocných a umírajících. — cizina = cizí lidé. To nejsou přátelé, je to docela cizina. — čiperný = čilý, dychtivý. Což ta je do vdávání čiperná. — červené svátky = velikonoce. — jalově -ěte = malá jalovice. Měli jen krávu, teď mají taky jalovata. — jízdňák =r muž na koni. Přivez' si nevěstu z daleka na jedenácti vozech se dvacíti jízdňá-kama (t. j. mládenci a mužští hosté na koních) a moh' si vzít na ni tesařskou kabeli (byla malá a droboučká). — kanděra = mnohomluvný člověk. Jistě vám to namluvil Vašek, ten kanděra s kandérou! — klepa-nec = klepací kladívko (kterým se naklepává kosa). — klubaň nz baňatá nádoba (s věrtel nebo dva) pletená jako ošatky. — koníky =± nové, bujné výhony stromu. Děti vám rostou jako koníky. — lenošný = lenivý. Ste zkrátka taková vosoba lenošná. — lumpisko = zhrubělé: lump. Ani nemluv, je to lumpisko, jako jeho bratr. — medenčák m hrnec, kterým se nabírala voda z měděnee. — makotina = Je na makotinu (opilý). — moudro — moudrost. Inu arci, ty máš dycky moc moudra. — mrzena := nekalý člověk, který každého omrzí. — mšely ~ cizopasný hmyz. Slepice mají mšely. — nemožný n: neschopný práce. Dyž byla nemožná, vrátila se k mámě. — okalek = kalová voda. Přijde-li vokalek, je to chyba na louku. — párnice = mlátící stroj parní. Zrovna teď přivezli párnici L . . . ovům stateckejm. — pastebný =: do pastvy honěný. Pa-stebný husy. — páš —. pastva. Jo, dokud byly ouhory a vobčiny, to měl dobytek dost páše. — pec ™ nejen vlastní pec, ale také zeď u pece vystavěná — pro bezpečnost — vždy z kamenů nebo cihel, i když ostatní stavení je zcela dřevěné. Zeď ta z pravidla poněkud vystupuje z čáry stavební. — pěťák = pětník. — poruška = dar na podplacení. Dali písařům na zámku ňáký porušky (podplatili je), a hned měli dovolení k svarbě. — požahy — červánky. Usuzujou, že bude pršet, dyž sou ráno požahy, nebo dyž mouchy lezou a štípou, nebo dyž holubi a husy se koupají. — přísno. Teď je tady velký přísno, drůbež nesmí do lesa ani do pole. — proštěpek r= rozštěpená násadka. Jak mám ten proštěpek v ruce, tak tě praštím. — roženec — jeden ze čtyř kolíků dlouhých, zahnutých, které se zastrkují do hrabicí kosy. — skejška = hrstka obilí. Nadělají skejšky, aby požatý vobilí na poli dřív proschlo. — stavení = chalupa. Naše hospodyně byla ze stavení (z chalupy), ne z baráku. — strachotina =: barák rozbitý, až je strach, že spadne (stará rachota). — stok = podezdívka pod plotnou. — šušká =r nepořádná ženská (vejdrna).