str. 91
* Nechval nikdy ženu! V Paprockého knize (exempláři Musea království Českého): Obora aneb Zahrada, 1602 (viz o ní Zíbrt, G. Č. Mus. 1903, str. 414) připsal r. 1759 neznámý rýmovník: >Já nikda nechci mužům ženy chváliti, neb umějí je velmi dobře šáliti, dnes jsou k nim jako anděl, zejtra jako čert, a tak s nimi obcovati není žádnej žert. Každá žena se honosí, že je mužův sloup, by o muži jenom řekli, že je velký troup, pomlouvat ho všude bude, že se opívá, místo práce při korbeli každodenně bývá. Medle jaké místo mívá u žen práce velká, říkávají: Nejsem k práci, jako ňáká selka! Mnohá bude všecky kouty smejkat s dlouhou sukní, zatím neví to nejmenší, co se dělá v kuchyni. Jestli nejsou dobrý jídla, kuchařka se bouchne, proč do kuchně sama paní někdy nenakoukne! Nebohej muž ve dne v noci hledí pilně práce, přece žena říkává mu: Šelmo, kluku, zrádce! Která žena má takový nešlechetný ústa, tej se musí přiložiti na záda hůl tlustá. Kdyby já měl míti ženu, tak by se mně trestala, myslím, že by brzy ráda panovati přestala.« Č. Zíbrt.
* Trest lakomého krupaře. Když byla drahota a hlad, krupař X. v N. Brodě kropil hrách a prodával ho chudým lidem. Mnoho měřic takovým šizením vyměřil. Ale i paní smrt na šelmu krupaře si vzpomněla, rozstonal se a brzy umřel. Po smrti vídávali jej lidé choditi ohnivého z Brodu do Krupé a nazpět. Zvědavci by sice rádi věděli, proč tudy chodí, ale ostýchali a báli se ho zeptati. Až jeden voják, jehož ohnivý muž doprovázel, dodal si zmužilosti a zeptal se, čeho sobě žádá, jestli by mu bylo možno pomoci. Ohnivý odpověděl: >Mně není pomoci, pokud úkol Bohem všemohoucím uložený nevykonám. Já jsem krupař z N. Brodu; šidil jsem chudý lid kropeným hrachem, a proto nebudu mít pokoje, dokud to množství hrachu s polí nesesbírám, jejž tam po nebeských ptácích zůstane.« Jindř. Bačovský.
* Zašehnáváni uátchy (nátky). »Zažehnávám té, nátcho s růží dělaná, bředlavá, suchá, loupavá, palčivá, studená, horká, hnojivá a mořivá, po těle chodivá. Pokud nespočítáš písek v moři, hvězdy na nebi, po stromech listí, po lesích pařezy, po lukách mech, dotud toto tělo nemocné spokojena nech.« (Chotěbořsko.) Jindř. Bačovský.
* Otevírání sámků. Málo zlodějů asi ví, že lze také jistou travou zámky otevírati. Není sice známo její jméno, ba nedá se ani dle obyčejných znaků přírodopisných určiti, ale význačnou, neobyčejnou vlastností se přece honosí: kdo ji seká, tomu se kosa rozpadne; neboť je tak ostrá. Aby se pak mezi jinou travou zjistila, hodí se všecka pokosená tráva do vody. Hledaná tráva plove proti vodě, ostatní po vodě. Položí-li se zázračná ta tráva na zámek, ihned jej otevře. Stačí také, když se tráva v ruce mne nebo o ni se ruka pořeže. Ruka taková nabývá téže moci, jakou má tráva. Vypravuje se, že správec zapomenuv doma od sýpky klíče, posílal pro ně šafáře. Šafář pravil, že jich není potřeba a že zámek otevře bez klíčů. Jak na zámek sáhl, otevřel jej. Správce dovednost šafářova nepotěšila, ale kázal mu, aby se okamžitě ze služby klidil. (Chotěbořsko.) Jindř. Bačovský.
|
|
