nezjednal. A kdyby pomoci a nákladu impressorského, impressora mého, pana a přítele milého nebylo, již bych dávno od takové své práce přestal. A třebas nechť toho zkusí, kdo chtí, kromě dobré pověsti a památky budoucí od dobrých, dobrého jména, za to sobě málo co jiného koupí.« (Str. 234—5.)

Syn od matky jsa >treslán, žebrán a napomínán, on jí ukazoval fíky a rozdíral na ní prsty, řka: Na, dej mi za ty drobných, nebojím se tebe zhola nic.« (Str. 253—4.)

Úsloví (volně z latiny přeložená): >Kopřiva hned z mládí pálí, růže se pak sama chválí.« (Str. 36.) (Urit mature, quod vult urtica manere.) — »Z záprtka kuřete mít nemůžete, ani čížka z krkavčího vejcete « Mali eorvi malum ovum. (Str. 47.) — >Mládek pak jako vejr bývá, není ho než holá slíva.« Bis bubo puer. (Str. 162.)

Závěrek knížky (o kupování a čtení knih). Po takovém hodování sluší učinit ozvání, tak jak jest to přirozené a všechněm dávno zkušené, že chléb jest chutný lačnému, nápoj vděčný žíznivému, sen člověku ustalému, ctná práce muži dobrému. Tak kdož jsou lidé střízliví, střídmí, mírní a vážliví, muži dobří a pokojní, ctnostní, také bohabojní, ti vždycky každou práci ctnou velmi rádi bedlivě čtou, a vděčně ji přijímají, i po ní se pilně ptají, a jsouce stokrát učenější, a Pánu Bohu milejší, dobrým lidem příjemnější, v slovu Božím zkušenější. Hle, ti se za to nestydí, že blesku slávy nevidí, přijímají k uvážení, i dosti prosté naučení a sprostností nezhrzejí, neb Bohu cti, chvály přejí, pilně všecko rozvažují, každou ctnost chválí, milují, darem chudým nemetají, ve všem slušnou vážnost mají. S tím se rádi obírají, což dobrého býti znají, nedostatky promíjejí a na dobré obracejí, zvlášť které jim nepřekáží, ty laskavě vždycky váží, neb každé upřímné srdce, jaké jest, ve všem se brzce pronese, a v tom vyjeví, své dobroty neuleví. Naproti tomu vožralci, spasení svého nedbalci, ti vždy hyzdí každou práci, na zlou stranu ji obrací, ba ani k knížkám nemehnou, než jak vstanou, až zas lehnou, nemyslí než píti, jísti, nehledí žádných kněh čísti. Řekl jsem tuším nejprv píti, nebo to tak musí býti. Ráno vstanou na pálené, které je pití šálené. Teprv pak topinku slanou, ať mají po obou stranou, a že se jim hrubě solí, z toho že žaludek bolí, musejí míti kopané, lékařství, nebo vařené. Celý den ho užívají, tím zdraví zas nabývají. A zvlášť počna zas druhý den, to tak trvá celý tejden. Vy dada za to penízky, i začež pak koupí knížky? Ani na ně nepomyslí, by jim pak do rukou přišly, nakoukna, pryč nimi hodí, praví, že se jim nehodí, že jsou tintěrky dětinské a nejsou skutky hrdinské. O slávě a moci něčí tudy sobě všecko lehčí. Dobré knížky zamítají, hned na ně zhola nedbají. Ano také i bohatí nechtí býti hrubě svatí. Ne mnoho na knihy dbají, v lečems jiném rozkoš mají. Aby jim teď o chrtech psal, a jak slavně kdo koho zval, kterak pánkyterovali, že sebe skoro neznali. Ty pak věci zamítají, kterékoli dotýkají jejich světského života, jest toho jistá jistota, Samo zkušení to tvrdí, že jim jako mrcha smrdí pobožná knížka, a oni že ani k ní nepřivoní. Jakož se obávám nyní, že rovně též tak učiní, této mé knížce kratičké, v smyslu i v slovích spro-