V. Krolmusa Slovník obyčejů, pověstí, pověr, zábav a slavností lidu českého.

Podává@AvDr. Čeněk Zíbrt.

Hadi a štíry. Jahody. Na Březince Hrubobřeské, když přijdou jahodáři na jahody do lesa, aby nebyli od hadů a štírů štípnuti a z Plesů z jahod honěni, všichni na hlas řeknou: »Hadi a štírové jděte z lesa, Ježíš, Maria jde do lesa.« Hadové a štírové prý se z toho místa vystě-hujou a žádného jahodáře neštípnou ani nehonějí. Sám jsem to říkával. V. Krolmus. Jdouce z jahod, každý z jahodářů jsme pod obrázkem P. Marie na stromě vysacím hromádku jahod jí vysypali P. Marii, aby neplakala, z vděčnosti u hořejšího nebo dolejšího obrázku to učinivše po každý. Když jahodáři jahody snědí a žádné domů nenesou, zpívajíce vesničané : >Hou, hou, hou ! jahodáři jdou, jahody sežrali, do hrnců nastlali, hou, hou, hou, jahodáři jdou!

Hora sv. nad Příbramou (Parabramou). Pradědové Příbramští vypravujou, že za nepamátných dobách na sv. hoře vidívali ohně, světla v noci a slýchávali zpěvy andělské při tom světle atd. To naráží na ohňoslužbu pohanskou, jenž se světlobohu (Běllesku) v noční době při zpěvu vykonávala. Studánka živá potud zde se nalézá, poutníci se zde posilňujou a uzdravujou. Zde se krom Parebramy i ženský prvek Kolady (Maji, Báby) vzýval. V křesťanství Panna Maria, Rodička Boží, královna nebes místo Koladino nastoupila. Kde nyní sv. Hora u Příbrami se nalézá, ono místo lesem, hájem posvátným porostlé bylo a hájem posvátným slulo, v němž se u studně Lada a Parabrama vzýval. Město Příbram do třech uhlů bylo na počátku ke cti Trimurti zbudováno, snad Trojice sil božích se zde ctila. Nejprvnější zakladatel Marie P. cirk vičky na Sv. Hoře byl uroz. p. Malovec, který pohany zde přemohl a křesťany ve jménu Marie P., co za den křesťané kamene k budově navozili, do rána opět pohané na spravedlnost horu odnesli dle pověsti.

Hrom. V Cechách do kterého stromu hrom udeřil, nesmí se páliti ani poraziti, nebo kdyby se pálil, oheň by z pece neb prsku vyšel a chodil by po domě, jak prý se to leckdes juž na Čechách stalo. Vypravovala mně to kolikráte matka má Lidmila Krolmusova, na Březnici Hrubobělské. Též lidé okolo Budce, Holubic, Kovar a j. v.

Hra na Pikolu okolo Vochvovic a Příbramy. Ve Vochvovicích hoši se počítají, který bude Pikolou neb metají losy či tahají. U kamene kulatého, jako podstavku, který do jehly (špičky) běží, vedle téhož kamene se chlapec Pikola nazvaný, který chlapec kámen (oltář) Pikolu sošku bůžka představuje, nebo kámen vlastně Pikulik slově, ale ten nemůže honiti, pročež jeho místo (kamenu) chlapec zastoupí, nyní druzí hoši zapálejí Pikulíka u kamene, on muší (t. j. chlapec Pikulik) hlavou dolu a nohama nahoru se postaviti, (někdy na tom kameně, neb pro