pohodlí vedle kamena) státi, druzí vykřiknou u něho, když se v této postavě nalézá »Pikola nebo Pikulík hoří», a utíkají. On se pustí za nimi a honí je a kteréhož chytí, musí zase on Pikolu na kameni představovati a honiti jako první. Svědkové hry: Polák, krejčí z Vochvovic rodem, na Dobytčím trhu v Praze, v zrušeném klášteře sv. Karla, v němž jeptišky přebývaly. Dor. Amerling, ředitel učilišt vzorných.

Hra na babu (juž známá). Počítání napřed předchází: »Jeden, dva, tři, my jsme bratři . . . Dva, tři«, nebo: Reje černá svině na kre-hově křen. Krampera, strčil babu do popela, a z popela do kádičky, udělal zní tři polívky, a z polívky ven, zrovna do kamen. V Praze hráli Jos. Bendi.

Hradsko u Kaniny na Mšensku, božiště poh. bylo. Mlejnek zde vykopal hlin. velikánskou popelnici na věrtel míry, dlouho ji potajnu držel, měl v ní semeno lněné na loubi a peníze, když r. 1853 v září d. vyhořel, krov na ni padl a rozdrtil ji. On ji u kostela sv. Jiří vykopal. Zde se mnoho poh. nádoh hliněných, pálených kostí nalezlo i bronzových kruhů, dlát atd., ba i mincí Boleslava II. Na starém Kokoříně kněží poh. i na Hradsku bydleli, neb svá žároviště a pohřebiště na obou místech měli. Křesťané okolo r. 873—900 pohany odtud vytiskli za sv. Vojtěcha a Boleslava II. Kostel potom křesťané sv. Jiřího na důkaz toho vítězství vystavěli. Zde kaple 14 sv. pomocníků. Kamna kachl. z 10 století na starém Kokoříně v tvrzi vykopaná, na nich sv. Jiří, který čerta (pohanství) potírající vyobrazen r. 1853. vykopaná, v Museum národním se nalézající.

Žbán hora, od Řenčova se táhne ke Kounovu, nad Kounovem nejvyšší, snad pochodí džiti či od zdíti, děbán, ždbán, mokrosti ždbánek. Vrch týž má v sobě moku mnoho pramenů, studánek. Zde někdy bož-nice na hoře poh. nedaleko kaple sv. Vojtěcha, vypravuje se: Sv. Vojtěch pohany obracel na víru a po umučení jeho podkládali ctitelově jeho k jeho cti a slávě, kde vyučoval a obracel pohany jako sv. Prokopa. na místě Gerno- a Světloboba, jemu k oslavení církvičky zakládali obrácení křesťané. Tato studánka původní jméno pohanské potratila a nyní slově »Vojtěška«, jako u Markyty (Markéty.)

Hungaria od Hunoavarů prý jméno své bére, já myslím od Hunnů a »goria«, gora, hora, Ges. Uhry =z U—hory (karpats. obyvatelé) horáci. Polsky: Vengry (ve goráeh lidé) opět horáky značí.

Hejkal. Hora Ždár u Rokycan je skalnatá, na vrcholku má rovinu krásnou 16 sáhů v délce a šíří, po jedné straně velmi kolmá; na hoře jsou veliké balvany kamenů, některé mají na sobě vystrouhané stopy, známka vyšlapána. Jistý Novák z Rokycan zde na hoře této byl; tentýž mně také vypravoval, že kříž na kameně vystrouhaný tu napadl a j. v. Ono místo na vrcholu bylo poh. obětištěm. Zde v hoře a na hoře dle pověsti Hejkal přebývá, lesní to duch; kdo se mu posmívá, toho pokárá a postraší. Paní Nováková babička tu našla tak velký hřib (houbu), že ledva ji do nůše vešel a potom ho nemohla unésti a to jí ho ten lesní duch hejkal obtížil, že hřib odtud odnésti chce z této hory ždárské