bohu Perunovi a sv. Pavel Radegastovi podložen byl), viz život sv. Bonifáce, kterak svatými apoštoly bohy pohanské opatrně podkládal. Když Hřimboh hřímá, všecko v přírodě: oblaky i stromy hýbá (viz koledu: sv. Petr hřímá atd. Proutek ze točí.). Snad tuto dobu lidé se na houpačky brali, rozhoupali a do řek ku obětem těmto bohům házeli. Takovou houpačku měla prý Libuša na Vyšehradě, na které prý dala rozhoupati lidi ku oběti ustanovené a ve Vltavě utopiti. Nad Libšicemi hrad její Libuš, zde prý také lidi z hradu do Vltavy shazovala. Z kostelíka skály na Kostibrdech též dle pověsti se metali lidé do Vltavy dle pověsti Bohnic. Libuša prý nad Libšicemi z hradu tohoto také prý metávala se skály do Vltavy lidi dle tamní pověsti. Vily prý se také houpávaly, jako divé ženy a polednice na stromích. O poh. národní slavnosti Fidlovačky ke cti Živěně jinak Lita neb velkonočky plodící jarní přírody slavené také se o té slavnosti lidé houpají. Po vsích děti, mládenci, holky též se v zahradách, v hájích na stromech houpají jako víly a polednice. Otec děti své na nohou houpá a jim zpívá: Houpi, houpi, psi nám snědli kroupy, kočky hrách na ka-mnách. Lidé na Čechách o prvním hřímání sebou na zem hodějí, se válejí, věci zdvihají, trasou stromy atd. ku slávě Hřímateli, aby vše zkypřil a zúrodnil v přírodě.

Hrad Hažmburk nad Klapým. Poklad v sklepě. Jednoho času pasáci hodili botu do věže neb do sklepa, který velmi pro ni plakal, žeť bude kárán, když bez boty domů přijde; pročež skotáci navázali oprati a spustili ho po oprati dolů, kdež mnoho peněz bylo, on sobě plnou botu peněz nabral a opět ho ostatní nahoru vytáhli, vidouce to druzí pasáci žádostiví peněz, spustili do díry čili sklepa jiného, on však křičel, že po něm něco chňapá, táhnouce jej nahoru, ale bez peněz; nébrž jsa na těle rozškrábán od pazourů nějakého zvířete potrhán a pokousán, mnozí dí, že mu to zvíře život protrhlo, až mu střeva vylézala. Dí okolní lidé. To se mělo okolo r. 1750 státi.

Hory. Blaník velký, hora větší nad Louňovicemi na potoku Blanici. Na této hoře skalnaté jsou skály velikánské, v nich všeliké jeskyně, díry, sluje, chlévy, bývalých kněží pohanských obydlí a jejich koní posvátných. Zde blanické vojsko od doby pohanské zdřímá, ono se probudí, až pravá doba přijde a nepřátelé bude stíhat. Zde se někdy Světloboh vzýval, který měl na sta koňů ku obraně své. Křesťanstvo zde modloslužbu poh. zrušilo. Mnozí učenci a lid tuto událost oblekl do pozdější historie rytířů a vojínů Rožmberských, kteří zde mají spáti. — Blaník malý, vedlejší, nižší a menší hora tak slově, na ní jest kostel sv. Maří Majdaleny slohu byzant, nyní zrušen; má při sobě živý pramen (studánku). Zde před lety bývaly veliké slavnosti u této sv. Mařímajda-leny, až posud, když dlouho v onom okolí dlouho neprší, lid sem zdaleka v průvodech a vroucném zpěvu přichází a o déšť sv. Máří Magd. prosí. Zde se ukazuje Bílá Paní u této studně a kostela, což patrným důkazem jest, že zde prvek ženský plodící a rodící bohyně přírody se vzýval a sv. Maří Magd. této bohyni v křesťanstvu je podložena u převratu pohanství do křesťanství. Nepochybně se Světloboh, Svantovít neb