Staročeské koledy a protikoledy v 15. století.

2. čísle podali jsme husitskou koledu žákovskou z počátku 15. stol.

a uvedli jsme některé zprávy o koledování v té době. Podáváme k tomu nápěv ještě jiné koledy z konce tohoto století. Zachoval se n a zlomku papírovém v universitní knihovně z nějakého zpěvníku. Zprávu o tom a text koledy podal J. Truhlář v Paběrcích z rukopisů Klementinských (č. 2. Věstník G Akad. VI. 304—5), jehož laskavostí bylo mi možno opsati si i nápěv. Tato koleda má dva nápěvy, a sice (třebas v rukopise označeno to není) je první nápěv diskantem druhého tenoru. Máme tu tedy velmi vzácný příklad dvouhlasé koledy, zpívané žáky ve zpěvu dobře cvičenými. Bohužel zápis není tak přesný, abychom mohli s určitostí říci, jak se oba ty nápěvy dohromady zpívaly, ač jsou sestrojeny zcela podle tehdejšího způsobu : proti klidnému, většinou syllabickému tenoru (cantus firmus) vlní se melodie discantu bohatými figuracemi. Nápěvy ani nezačínaly ani nekončily najednou, což patrně dodalo takové koledě velmi umělý ráz.

Nápěv zapsaný na druhém místě (podle mého zdání tenor a vlastní melodie koledy) zní:

Tak zní přesný opis nápěvu (longa označena Uí , brevis a, semi-brevis Jt a minima Ji. Text není vepsán, jen naznačen třemi slovy. Třeba jej vzíti z discantu, pod nímž je podložen. Jednotného taktu tu není, tempus perfectum (Iřídobý takt) však převládá (slova »štědrotu, pána velebného« zjevně ukazují souvislost s rhytmem tehdejších vánočních písní) Stejně opisujeme nápěv discanlu (klíč označen tu asi chybně) :