str. 147
(Děje university Pražské I. 80) a Fejfalík (Altčechische Leiche eíc. 722 a 723). Text rukopisu Vyšehradského jest o tolik lepší, že otiskujeme zde tuto koledu znova, Odchylky od čtení Tomkova a Fejfalíkova označujeme písmem :
1. Svatého Martina všeliká rodina
dnes ščedrost zpominá beze všeho statku vesele s čeládku. Tučnú hus, hus, hus, tučnú hus, hus. hus, ¦ tučnú hus ji, víno pie, beze všeho smutku.
2. Ale my školníci, podobní .pacholíci, malí i velicí,
v škole když sedíme, vesele z p i e v ám e, nebť nás nutie veselé, toho netajíme.
3. Protož dnes vesele v dobré ščedré voli, vědúc vaše mysli,
k vám sme zavítali, abychom dar vzali, bychom dusnost chudoby tudy zapudili.
4. Račtež darovati, majíc na paměti svatého štědroty, abychom v radosti podle vašie cnosti tučnú hus upečenu mohli s vámi jiesti.
5. Ale vy bratří milí, mějtež na paměti svatého ščedrotu Martina rytieře nynie v této mieře : nechcete-li husi dáti, dajte dva penieze.
6. Ač nás darujete, odplatu vezmete
v království nebeském, s Bohem tam bydlíce s nim sě radujíce a na věky s an jeli amen zpievajíce.
|
Bohužel ani tento rukopis nepodává ke koledě nápěv. Něco však nám o nápěvu přece prozrazuje, že totiž koleda tato neměla svůj vlastní nápěv, nýbrž nápěv odjinud vypůjčený. Opakování slov »tučnú hus, hus, hus« vzniklo jistě tím, že nápěv měl více not než koleda slabik, musil si tedy zpěvák takto vypomoci. Tento zjev nalézáme v našich národních písních velmi často (odtud ona »lalala«, »župy, župy«, a jiná nic neznačící slova k výplni mezer; srv. studii Hostinského o lidové písni v > Českém Lidu< I.).
Husitští kněží zvláště v první době nebyli příznivci koled, při nichž bylo mnoho rozpustilostí. Rukopis Vyšehradský (fol. 62a) má takovou píseň proti koledování, jež je namířena právě proti koledě »Svatého Martina všeliká rodina.« Tato píseň dokazuje, že uvedená koleda tehdy se zpívala od žáků husitských, a sice ve znění rukopisu Vyšehradského a ne universitního (narážka ve verších »vy žáci školníci, podobní pacholíci, malí i velicí« na 2. sloku koledy, jež ale zní v rukopise univ. poněkud jinak). První sloka této písně vepsána jest v rukopise pod tři čtyřlinkové notové systémy, ale písař bohužel noty nevepsal. Patrno však, že nápěv byl delší, pro celou sloku jeden, ne tedy opakovaný jako nahoře při »More festi querimus<-. Text písně nadepsané v rukopise »Na svatého Martina« zní:
|
